Něco bych taky poznamenal, i když to asi nikdo už nebude číst, jsou už koneckonců jiné filmy... Ale kdoví, třeba někdy sám PJ zavítá na tuhle stránku :-) tak aby si nemyslel, že všichni jen šílí nadšením... Nepatřím mezi ty, kteří na jeho LOTRa plivnou - ať už proto, že je jiný než knížka (a Tolkiena uctívají) nebo naopak že je stejný (a Tolkien jim nic neříká). Mně osobně se film DOST líbil, a teď se teda dostávám k tomu, proč mu nedávám 10 hvězdiček, nýbrž spíš naopak.

Je to tak, že tyhle tři filmy mají - co se týká kvality - dost sestupnou tendenci. (Občas někdo tvrdí opak, třeba pan Zrnečko v Premiéře, což mi připadá, že má nějak zatažíno - to přece nemůže myslet vážně!) Vadí mi, že PJ zjevně nasadil taktiku nalákat diváky na první díl, a když je má, může si s nimi dělat, co chce. Takže zatímco Společenstvo bylo úžasné a Dvě věže snesitelné, je Návrat krále tak trochu nuda a trapas. - Pokaždé, když jsem šel na LOTRa do kina, bál jsem se, co PJ s mou oblíbenou knížkou udělá. První díl byl fakt povedený - viděl jsem poprvé v životě opravdické hobity! a trpaslíky! a Gandalfa!; nebylo to ani patetické, jak se mohlo snadno stát, plus pár "bonusů" navíc (třeba Isengard) - prostě žádné námitky... ale o tomhle filmu tu psát nechci. Ještě byly Dvě věže, fakt mě zajímalo, co PJ s tímhle výplňákem udělá, a celkem si poradil, nic sice moc, ale ani knížka neskýtá tolik materiálu.

A přišla trojka a obavy se naplnily. (Oslavné recenze (Zrnečko a spol.) mě měly varovat, leč uvěřil jsem, bohužel.)

Už ten začátek! (Srovnejte např. s retro Gandalfovým pádem z předchozího dílu.) Digitální Glum je super, ale živý AS se na Sméagola prostě nehodí. NEHODÍ. Je moc starý, moc šaškovitý, ani si není podobný. Klidně tam mohli obsadit někoho jiného (napadá mně Michael Jackson :-) například - koneckonců je to taky Jackson :-)). Celá ta scéna je praštěná. A hlavně, proč tu vůbec je? Ve 2 věžích je retro logické - připomene předchozí děj a navodí následující (zápas s Balrogem bude ve filmu pokračovat)... ale proč je tady Déagol/Sméagol...? Hádanka ve tmě... Dárek fanouškům? Hm... umím si představit lepší. Tady na začátku to nejmíň "zaclání"... ale bohužel to taky někoho, hned na úvod, může naštvat. (No, třeba jsem byl jediný?)

Tedy, můžeme to pochopit, ale takhle se přece oskarové filmy netočí... a kultovní Pán Prstenů, ten už vůbec ne.

Žádný strach, nebudu probírat film scénu po scéně, některé jsou ostatně docela dobré, fakt ;-) Nejde mi o scény, jako spíš o vyznění celého filmu. PJ - vedle toho, že film odfláknul, udělal dvě zásadní změny oproti literární předloze. Obě jsou nešťastné.

(Ještě k tomu co mi připadá odfláknuté: celý Mordor je neskrývaná kulisárna, srovnejte například záběry na skřetí věž v Cirith Ungolu s Roklinkou. Nebo Odula: Tolkienova Odula je osobnost. Tady je to jenom další panoptikální strašidlo. Navíc bez špetky invence - vždyť je to obyčejný Velepavouk! Velepavouk tedy ano, ale úplně obyčejný. Bez obličeje, bez výrazu. Zase: srovnejte s vodní příšerou, Pozorovatelem, z jezírka u Morie. Nebo třeba i s tím jeskynním trollem! Z těch šel opravdu strach. Ale proč se namáhat, že, pane PJ? Své diváky už máme. Tak jenom odevzdat povinné penzum, jakžtakž vykreslit hlavní děj, zbytečnosti vyházet a nahradit je bitevními scénami, ty nám jdou.)

(Abych nebyl nespravedlivý, pane PJ, není to až tak zlé; například Minas Tirith se mi moc líbila. Možná jste to, co Vám tu vytýkám, ani nedělal naschvál, prostě jste už byl unavený. Možná se Pán Prstenů opravdu nedá nafilmovat...?)

Takže k těm změnám: za prvé, chybějící vymetení kraje. PJ myslím napsal nebo řekl, že film by neunesl další (malé) finále. (Takže opravdu nezfilmovatelná klasika?) A taky se někde nechal slyšet - to už je ale dávno, co jsem to četl, takže bez záruky přesnosti - že se mu ten Tolkienův konec moc nelíbí, že mu přijde zbytečný nebo něco v tom smyslu.

Problém je v tom, že - podle mého názoru - Tolkien velmi dobře věděl, proč svou knížku končí právě takhle. Protože tím, že se zbavíme Saurona, získáme - "dobrou karmu", nebo chcete-li, získáme "nebe", ale pořád tu s námi ještě budou vyčůránkové, kteří nám budou kazit náš vezdejší život svou chamtivostí. Neboli boj nekončí tím, že zabijeme ďábla, boj vlastně nekončí nikdy - i když už je to boj trochu jiný. O tom to je, tím se Pán prstenů liší od všech těch béček, na která za týden zapomeneme... tedy Tolkienův Pán prstenů.

Hobiti, kteří se vracejí z velké války, mají sice zásluhy, ale ta válka nebyla jejich, a nakonec tak docela ani ty zásluhy; často spíš náhoda a štěstí. Ale naučili se, vyspěli, a teprve teď mohou vést svou vlastní válku, za svůj Kraj. A to je ten nádherný lidský rozměr, který zrovna pro nás, kteří máme svůj Kraj ve Střední Evropě, by mohl být asi dost důležitý. (Aneb takové hobity bychom tu občas teď i dříve potřebovali...)

Je příznačné, že PJ ztroskotal i na příběhu Sarumana. Jakkoli mu dává v obou předchozích filmech mnohem víc prostoru než Tolkien (a to je dobře, už kvůli skvělému Christopheru Lee), co s ním teď? V knížce se z něj stane potulný darebák, který nakonec nemůže než skončit špatně. Ve filmu pro malé (nebo zmenšené) figurky na konci už nezůstalo místo. Všichni jsou hrdinové. I Saruman zůstal velký, aspoň co jsme ho viděli naposled, měl sice nějaké starosti s enty a nějak přišel o palantír, ale všichni občas máme problémy :-) Zatímco v knížce ještě stihl zaškodit a byl za to hezky zprostředkovaně potrestán, ve filmu, obávám se, už nestihne nic. Maximálně tak vlastní popravu. Nezbývá než souhlasit s PJ, že tahle scéna je vlastně zbytečná. Ani nevím, jestli to chci vidět. (PS: jasně že chci ;-) )

Vůbec, že tedy odbočuji, mi to přijde jako pěkná zvrácenost, tyhle rozšířené edice. Člověk má v kině pocit, že se dívá na nějakou demoverzi. Bonusy na DVDčkách, veselé historky z natáčení, proč ne? Ale dvacet nebo čtyřicet minut filmu, přičemž některé scény jsou pro děj docela zásadní... Asi jsem příliš ze staré školy. Když jdu do bijáku na film, chci ho vidět celý, i kdyby trval pět hodin. Konec odbočky.

Poslední připomínka k PJově pojetí. Nevšiml jsem si, že by Tolkien svou knihu adresoval nějakému vybranému okruhu čtenářů. PJ si jako cílovou skupinu vybral diváky kolem 12 let. Asi ho k tomu vedly komerční důvody, možná ho k tomu přemluvila jeho manželka. V některých místech mám dokonce pocit, že jeho předpokládané publikum je ještě mladší (asi tak ve věku malých Jacksoňat). Možná před 50 lety četli hrdinské eposy všichni a dnes už se předpokládá, že je to dobré jen pro mládež. Tohle pojetí se vine samozřejmě všemi třemi filmovými díly, ale v opravdový průšvih se zvrtne až v díle posledním, a to na konci. Mladíček Frodo je vyzván, aby odjel s dědky Bilbem, Gandalfem a spol. pryč od svých kamarádů. Proboha proč? (Předesílám, že důvod, že je to tak v knize, neobstojí. PJ přece interpretuje příběh po svém, a ten měl by tedy mít svou vlastní logiku.) Na rozdíl od knihy, v níž je Frodo přemýšlivým chlapíkem s rytířským chováním (ve smyslu rytířských eposů), filmový Frodo je mírně postpubertální hoch zmítaný čarodějnými silami. Knižnímu Frodovi bylo kolem padesáti (ovšem věk je relativní , hobiti se dožívali často stovky a například Aragornovi by podle knihy mělo být tuším asi 90). Běžný čtenář (knihy!) ale Froda vnímá jako dospělého, který už má něco za sebou, "užil si", a který vlastně jen hledá naplnění svého života. Takový Frodo, když odjede do věčných lovišť (a přiznejme si, že o tento druh odchodu se tu jedná), je vyprovázen sice se smutkem, ale s pochopením. - U Eliáše Wooda je to ovšem VRAŽDA. Hrdina, kterého jsme protáhli smrtelnými nebezpečími, a přežil, který má celý život teprve před sebou, najednou řekne: záchrana nebyla pro mne; ten hrdina není z reálného světa. Je to jen přečtení věty ze scénáře.

I scénáristům se to zdálo příliš, a proto zařadili na závěr všeho ještě příšerně tklivou píseň Into the West, která slouží jako ukolébavka pro zmíněné dětské publikum. Oslovuje dítě, které nemůže usnout a pláče, protože jeho kamarádi (tedy zřejmě Frodo) odjeli lodí pryč. Někdo, asi máma (Fran Walshová?) ho kolébá ve svých rukou a zpívá k tomu lehce dadaistický text plný rozporných snových symbolů.

Ubohý Tolkien.