Tato otázka byla široce debatována, někdy příliš vehementně. Část obtíží způsobuje složitost Tomovy literární historie. Tom byl původně loutka (s modrou bundou a žlutými botami) patřící Tolkienovu synovi Michaelovi. Loutka inspirovala zlomek příběhu, část zamýšlenou jako zábavu pro jeho děti. Tato inspirace byla použita pro základy básně "Dobrodružství Toma Bombadila", publikované v roce 1933, která také představila Zlatěnku, mohylové duchy a dědka Vrbáka (báseň se stala zdroje událostí v kapitolách 6 až 8 knihy 1). Ze stejného období je dopis (1937), ve kterém Tolkien vysvětlil, že Tom byl míněný jako reprezentant ducha (mizejícího) Oxfordského a Berkshirského venkova'. (Dopisy , č. 19)

Tolkien přivedl Toma do PP ve velmi ranné verzi, kdy jej ještě zamýšlel jako pokračování Hobita, tak protikladného k Silmarillionu (tón příběhu byl změnil během prvních kapitol). Tom byl vhodný pro původní (jemně dětský) tón ranných kapitol (který se podobal Hobitovi), ale pak příběh postupoval a stal se "vyšším v tónu" a ztemněl ve své povaze. Tolkien později tvrdil, že se rozhodl Toma ponechat, a ukázat jím poskytovanou nezbytnou složku příběhu (viz poslední odstavec). Někteří velmi závazné důvody jsou popsány v několika znamenitých dopisech (Dopisy, č. 144 & 153).

Byl Maia (nejrozšířenější názor). Důvod je jasný: Vzhledem k tomu, co víme o obyvatelých Středozemě, je toto nejvíce vyhovující škatulka, do které jej lze umístit (a Zlatěnku také) (většina dalších postav v PP s "tajemnými" původy: Gandalf, Sauron, Čarodějové a Balrog jsou ve skutečnosti Maiar).

• Byl Iluvatar. Podpora pro tento názor je na teologických základech: někteří interpretují Zlatěnčino sdělení Frodovi (F: "Kdo je Tom Bombadil?" Z: "On je.") jako formu křesťanského "Jsem, který jsem", které by opravdu mohlo naznačovat Stvořitele. Tolkien však odmítl tento výklad naprosto rozhodně.

• T.A. Shippey (v Cestě do Středozemě) a další navrhli že Tom je jediný svého druhu. Tento názor dostal nepřímou podporu od Tolkiena samotného: "V dobrém příběhu, myslím si, by mělo být spousta věcí nevysvětlených (obzvláště jestliže vysvětlení skutečně existuje); ... A právě v příběhu z mýtického věku musí být nějaké hádanky, tak jak vždy jsou. Tom Bombadil je někdo (úmyslně)." (Dopisy, p. 174) V příběhu jsou rozptýlené odkazy na další entity, které, zdá se, nespadají v rámec obvyklého vnímání.

  Ať již je kterýkoli z těchto názorů správný, Tomova funkce uvnitř příběhu je evidentní, demonstruje zvláštní postoj k moci a síle. "Příběh je umístěný do rámce dobré a špatné strany, krásy proti nemilosrdné ošklivosti, tyranie proti královskému majestátu, rozumné volnosti proti útlaku a tak dále; ale obě strany v nějakém stupňi, konzervativním nebo destruktivním, potřebují míru kontroly, ovládání. Ale jestliže máte, abych tak řekl, složený 'slib chudoby' vzdát se moci a kochat se věcmi pro je samé bez ohledu na sebe, dívat se, pozorovat a v nějakém rozsahu i znát, pak otázka správné a špatné moci a ovládání, se pro vás stává zcela bezvýznamnou a prostředky síly naprosto bezcennými." (Dopisy , p. 178). Tom představuje "botaniku a zoologii (jako přírodní vědy) a poezii jako protiklad pastvinářství, zemědělství a prakticizmus." (Dopisy , p. 179).