ElfCon 2003 - dobrá nálada, fajn lidé, skvělý program a výživná strava
Heb... heb... kdo tam nebyl neuvěří. Veskrze intelektuální akce příznivců fantastiky se opět velmi vydařila. Svůj reportek bych rád zahájil textem z "propagačních materiálů" ElfConu - "ElfCon se popsat nedá. ElfCon se musí zažít." Takže snad pokusu přeci jen jej popsat trochu pomohou fotky. Čtvrtý ročník této dnes již kultovní akce se konal tento víkend opět na ZŠ Štáflova v Havlíčkově Brodě. Tradičně šlo o komornější akci, kdy počet účastníků byl omezen na 100, ale nakonec jich z důvodu zákeřných chorob dorazilo ještě méně. Diskusní fórum na JCsoftu zůstalo věrno loňské metodě a uspořádalo si v rámci Conu vlastní srazík. Sice nedosáhl ani počtu účastníků "minisrazů" v Praze, na které každé pondělí přichází třeba i 30 lidí, ale i tak potěšil, obzvláště díky šanci opět po dlouhé době vidět přátele ze vzdálených koutů republiky. Ale zpátky k ElfConu a tomu, co nás na něm čekalo a neminulo...

Naší skupině se podařilo dorazit do Havlíčkova Brodu asi v šest hodin odpoledne. Na místo "Conání" je to slabou půlhodinku, takže ani ti méně vytrvalí moc neremcali. Ve škole nás uvítal početný registrační sbor, který si vymohl účastnický a ubytovávací poplatek. Začalo první velké vítaní. Mnohé fajn lidičky vídám prakticky právě a jen na ElfConu a nejsem v tom sám. Dalším krokem po provizorním ubytování v jedné ze tříd (tělocvična alias Mandos zatím nebyla přístupná) následovala logicky návštěva Dna Pytle s bohatě zásobeným barem. Gudrun již aktivně připravovala hory výborných toustů, základní stravy na této akci. Nedalo nám to neochutnat a kvalitu během víkendu ještě mnohokrát ověřit. Ještě během testování toustíků se v Imladris rozběhla první přednáška, ve které měl každý zájemce možnost dozvědět se více o Wothanburgu. A to do takových podrobností, jako jsou metody čištění zubů (zároveň nejlepší antikoncepcí) česnekem.  

Pomalu se blížila osmá hodina večerní. Beren, Well, Skogen, Gror, Keplík a další z organizátorů nás nahnali do Imladris a seznámili s tím, jaký je program akce, co smíme a nesmíme, kdy a kde co bude. Prostě takový tradiční úvod. Gror se neustále vměšoval se svými poznámkami ohledně turnajů ve všemožných hrách a spoustu ubožáků přesvědčil, že hrát piškvorky je ta správná zábava třeba i ve čtyři ráno. A pomalu se dostáváme k další přednášce. Nad Havlíčkovým Brodem se setmělo a Skogen nám povyprávěl o nemrtvých, zombících a kostlivcích. Sugestivní předvádění útočných taktik těchto příšerek doplnil promítáním obzvláště pikantních záběrů z filmů jako Brain Dead (brutální zombie-vybíječka s hektolitry krve v režii Petera Jacksona) či Army of Darkness. Většina posluchačů začíná šetřit na bezzákluzové dělo či alespoň brokovnici, protože klasické palné zbraně podle všeho proti monstrům tohoto typu nepomáhají.

A zatímco Skogen přednášel, Well se posilnil nějakým tím toustem na vyčerpávající první část přednášky o filmovém zpracování Pána Prstenů. Jak je jeho dobrým zvykem, přednesl neskutečnou spoustu zajímavých informací a údajů, které nepochopitelně přesně skladuje v paměti. Minimálně do půl dvanácté jsme pozorně poslouchali, kolik práce že to za celým filmem vlastně je. Ač jsem z počátku tvrdil, že už o LOTRovi nechci slyšet ani jednu poznámku (přeci jen dělat tyhle stránky vás vyčerpá :o) a Well měl velmi podobné hlášky, během několika minut já spolu s ostatními nadšeně hltal každé slovo a Well očividně s velkým zaujetím vyprávěl... Po přednášce se spousta účastníků přemístila na promítání zajímavých tematických filmečků, část na Dagorlad účastnit se turnajů v Talismanu, Aréně či výše zmiňovaných piškvorkách, někdo do Dna Pytle prostě si jen povídat a pár chytřejších (ano, chytřejších; druhý den nás totiž čekal namáhavý Larp) šlo dokonce spát. Pokud si dobře pamatuji, ke spánku se lidé ukládali ještě tak v půl sedmé ráno. Vzhledem k tomu, že prezentace Larpu měla začít v devět, to není zrovna ideální čas...

Sobotní ráno bylo tradičně kruté. Postavy bloumající po chodbách, oči ještě zavřené a tousty v ruce, to prostě k ElfConu patří. Prezentace Larpu samozřejmě v devět nezačala, ale byla o nějakou tu "minutku" odložena. Všechno se i tak bey větších potíží stihlo. Imladris se opět zaplnila k prasknutí a dav netrpělivě poslouchal, jaké má letošní Larp vlastně pravidla. Spousta věcí se od loňska změnila. Už žádný Silmarillion, tentokrát vstupují na scénu hobiti. Hráči jsou rozděleni na dvě strany. Jednu tvoří současní obyvatelé Hobitína v čele se Sarumanem a Červivcem, druhou pak hobité a další havěť, kteří se snaží získat svou zemi nazpět. Každá strana sídlila na jedné straně lesa, dělícím prostorem byla Brandyvína (cesta), přes kterou šlo přejít jen na vyhrazených místech a po získání jistých speciálních schopností. V tomhle směru prostě klasika a všemi oblíbená "bitva na brodech." Úvod do Larpu skončil, účastníci se vyrazili převléknout do kostýmů, ozbrojit, namaskovat (po zkušenostech s problematickým smýváním některých druhů barev jsem tento bod vynechal) a pak už se celý podezřele vypadající dav začal přesunovat do lesa, blokujíce přitom provoz na havlíčkobrodských komunikacích.

Larp se konal na stejném místě jako loni. Nejde o příliš velký prostor, ale pro zúčastněný počet hráčů je myslím ideální. Slušně prudký svah, stejně jako různé keříky a dostatek stromů, umožňuje zajímavé taktické manévry. Během pár minut byla vybudována potřebná infrastruktura (tj. nataženo několik provázků mezi stromy) a hra mohla začít. Jak jsme velmi rychle zjistili, na straně podlých útočníků se shromáždil téměř každý s lukem (na straně obránců měla luk pouze jedna osoba) a také téměř všichni bojovníci se štíty. To nebylo vůbec dobré. Ale co, důležité není množství ale kvalita :o)

Spoustu času na začátku Larpu jsme věnovali zjišťování důležitých informací, vylepšováním svých postav (naučit se léčit se vždy hodí) a tak podobně. Velmi brzy jsme pochopili, jak může dopadnout osoba, které podá ruku tomu podivnému pánovi, co tak divně chodí (a má lepru). Krajníci nás neustále štvali vynucováním nějakých podivných vyhlášek (nesmí se nosit pokrývka hlavy atp.), až se část z nás přidala k nim a získala tak spoustu netušených výhod. Krajinou začal létat datel, posléze s leprou. Sem tam se objevila nějaká ta Hébička, králík či někdo se svrabem. Choroby se staly důležitou taktickou částí naší armády. Druhá strana ale také pilně trénovala. Brzy se jim podařilo naučit skupinu lidí "plavat" (přejít řeku) a přišel první z větších útoků. Mohutně podporováni zákeřnými lukostřelci na druhém břehu se na nás vrhli, aby byli nemilosrdně zlikvidováni. Jen pouhá síla nemohla stačit a tak začali vymýšlet podlý trik, kterým by nás porazili. Na řadu přišla odporná a zákěřná magie.

Přímo proti naší základně začali budovat most, u kterého se shromáždila velká skupina lukostřelců i šermířů. Další skupina se odebrala na místo minulého výpadu. Útok měl přijít ze dvou stran, bylo nutné rozdělit své síly. Nepřátelská jednotka přešla řeku, ale místo aby se vrhla do útoku, začala obcházet naše ležení a roztahovat se po jeho pravé straně. Část našeho vojska byla stále vázána hlídáním mostu, zbytek se až nebezpečně rozptýlil po celé pravé straně lese, protože vůbec nebylo jasné, kudy povede hlavní útok. Naštěstí zafungovala špatná informovanost v řadách útočníků. Nepozorný hobit či kdo vstoupil vyzývavě na most a... spadl do vody! Most byl pouze kouzlem vytvořená iluze, kterou tímto porušil. Zbytek našich sil byl tím pádem volný a mohl se vrhnout na pomoc zbytku armády. A že to bylo v poslední chvíli. Nakonec se nám podařilo zvítězit, ale moc nechybělo k dobytí pevnosti a porážce. Ostatně o průběhu Larpu mnohé napoví třeba následující příspěvek z diskuse na fóru: "my jsme udelali peknou blbost...komando sice prekrocilo reku s dvema lucistnikama proti datlovi...jenze zamirilo na kopec bez nich...jeden lehnul pod kopcem a druheho...druhou udolali 3 namakany skreti...ze se nestydej!!!:))."

A pak se toho dělo ještě hodně a snad ještě víc. Až přišel čas na utnutí "patové" situace a shromáždění se na nějakém vhodném místě k finální řadové bitvě. V té měl útočník jasnou výhodu. Skupina obránců stála v půlkruhu kolem hlídané "standarty" a nepřítel na nás útočil ze třech stran. Jako první přišla lukostřelecká salva a pak už následoval jen boj na meče a občasný náhodný šíp odněkud z dálky. I přes veškeré znevýhodnění se obránci pomalu ale jistě probíjeli k vítězství, když si až pozdě uvědomili, že standarta je dávno ve vlastnictví útočníků a de facto jsou tím pádem vítězi oni. Ale takový je prostě život. Ještě pár minut bylo možnost sledovat osamělé dvojice provozující šermířské exhibice, ale pomalu nadcházel čas pro závěrečné skupinové foto, úklid lesa a návrat do školy. Larp provázelo výjimečně dobré počasí a někdo by v lese možná zůstal i déle. Tradicí ElfConu jsou spíše nepříznivé podmínky v podobě nečekaných sněhových vánic a podobných vychytávek.

Po návratu do školy samozřejmě následovalo mohutné občerstvování, pokusy smít černou barvu z obličeje, převlékání do civilních šatů a relaxace před dalším náročným programem. Během Larpu si Beren odpřednášel o DVD Barbara Conana a pokud vím, minimálně část z Larpu příchozím rád zopakoval. Nadešla pátá hodina a s ní také odchod na večeři. Dav se rozdělil na tři skupiny, každá z nich pak vyrazila okupovat jiné restaurační zařízení. Celý JCsoft se uvelebil "U Zlodějky". Tento podnik svému jménu nedostál a přivítal nás poměrně slušnou cenovou nabídkou, která zvláště obyvatelům Prahy připadala přímo neuvěřitelná. Možná i proto nabrala konzumace všeho možného, včetně rozličných zapálených alkoholů, velmi rychlé tempo. Ale samozřejmě se krom alkoholu konzumovalo i leccos jiného, nabídka pokrmů byla opravdu příjemná. Pokud jsem si dobře všiml, většině talířů vévodilo cosi s broskví a pak jakási ryba. Gudrun se udělalo mírně nevolno a na chvilku nás opustila potom, co uviděla na mém talíři tatarák a zaslechla poznámku o rychlejším dodání jídla, pokud vám stačí maso syrové. Inu stane se a ještě jednou se jí tímto omlouvám. Příště si dám něco smaženého :o) Ale čas utíkal neúprosnou rychlostí a program musel pokračovat. Dobroty byly zaplaceny a s plnými žaludky jsme se odebrali zpět do školy, kde už nás čekala...

... Františka Vrbenská se svou přednáškou na téma epos o Geserovi. Františka jakožto přednášející je živoucí legendou. Dobrovolně se přiznám, že téma její přednášky mi není zrovna blízké a prakticky nic si nepamatuji, ale forma, kterou to Františka vše předkládala, je prostě nezapomenutelná. Když přejde do takového toho milého hlasu a pronese: "A pak každému dítěti vykloval očička" jste na kolenou. Po Františce měl následovat Well s druhou částí přednášky o filmu Pán Prstenů, ale operativně před ni zařadil ještě něco dalšího. Na plátno se promítlo několik stovek fotografií z conu a Larpu, které se podařilo postahovat z přítomných digitálních fotoaparátů. Z některých míst bylo možno slyšet hlášky typu "To jsem fakt já? Jdu na plastiku!" a jim podobné. Promítnuto bylo také kratičké video, ve kterém Skogen coby malomocný žebrák zpívá Wellovi v roli Červivce jeden starý dobrý vtip. Doufám, že se toto video objeví na elfconích stránkách, protože opravdu stojí za vidění. A po fotkách Well už pokračoval v přednášce. Tentokrát se věnoval rozšířené verzi Dvou Věží a Návratu Krále, v závěru pak i malé mystifikaci v podobě traileru na Hobita. A okolo půlnoci přednášku následovalo promítání dalšího tematického filmečku, tentokráte vylepšeného o několik speciálně připravených perliček v titulcích.

A to už se dostáváme k neděli. Na programu byla přednáška Berena a Tínuviel o Kedrigernovi a Leši hovořil o Mackbethovi, velekráli Alby. Ač vzhůru a svěží, spíše jsem se snažil povídat si s lidmi, které možná zase rok neuvidím, a na tyto přednášky jen zběžně nahlédl. Bylo nutné pomalu začít balit zavazadla a psychicky se připravit na všechno to loučení. Před dvanáctou se konalo oficiální rozloučení s Conem, vyhlášení vítězů všech těch turnajů, poděkování Gudrun za tousty a tak vůbec a všelijak. Bylo to celé moc fajn a trochu smutné. A je toho ještě tolik, co by se dalo o ElfConu říct. Vlastně jsem se vůbec nezmínil o elfím koutku Laisi Finwen s rekonstrukcí oslavy Nost-na-Lothion, velmi dobře zásobené videolinii a spoustě dalších věcí. ElfCon je, alespoň pro mne, především o fajn lidech, příjemném povídání a dobré náladě. A to splnil ten letošní měrou vrchovatou. Jen nerad jsem Havlíčkův Brod opouštěl. Před hromadným odjezdem do všech možných směrů zaskočilo pár lidí ještě jednou ke "Zlodějce", aby si na cestu posilnilo. Tak hezky by se tam sedělo ještě pár hodin. Snad příští rok. Ne snad, určitě!   

Jako každý rok byl ElfCon velmi vyčerpávající akcí. Cestu domů mnoho z nás využilo ke spánku. Odvážil bych se tvrdit, že každý, kdo se ElfConu zúčastnil, si to (stejně jako já) příští rok rád zopakuje. Protože ElfCon je jen jeden a je moc fajn. Letos se však koná také první ročník TaurConu, který organizuje stejně jako ElfCon sdružení Avari. Akce se koná 1. – 4. května 2003 v Nymburce, a je zaměřena na fantasy, historii a mytologii. Více informací získáte na http://taurcon.avari.cz. Uvidíme, jestli se zrodí nová legenda. Každopádně doufám, že se tam potkám se spoustu z vás, čtenářů těchto stránek. Ach jo, už zase zneužívám cizí akce k vlastní agitaci :o)

Náhled na fotografie od Belcarnena(celkem 84 kousků)

Náhled na fotografie od Wulfa (celkem 37 kousků)

Další fotografie a reportáže budou postupně doplňovány na http://elfcon.avari.cz. V rámci toho článku uveřejňuji náhledy na fotografie Wella, Gudrun a své. Ve větším rozlišení jsou k dispozici fotky mé a časem se zde možné objeví i snímky od Wulfa. Pokud máte vlastní report či fotografie, nebojte se vše předat organizátorům.