DVD je na trhu a objevují se pirátské kopie bonusů
Odkud pochází všechny ty nové obrázky? Odpověď je nasnadě. DVD se Společenstvem obsahuje v bonusových materiálech upoutávku jak na rozšířenou edici DVD, tak na Dvě Věže. A právě z těchto bonusů jsou všechny ty vytahané obrázky. Objevila se ke stažení i kompletní upoutávka, ale kvůli přetížení hostingu byla stažena. Snad ji někdo mirroruje a v nejbližší době uveřejním funkční odkazy.
Nyní máte k dispozici alespoň další obrázky. Nejsou tak velké jako ty minulé, ale snad potěší ...
[ Rozšířené DVD ] [ Dvě Věže ]

Co prozradil Ian `Gandalf` McKellen

Otázka: Ve Dvou Věžích je scéna, kdy Gandalf leží na zemi nahý. Budete opravdu nahý?
Odpověď: Ano, budu.

Otázka: Z čeho byla vyrobena vaše hůl?
Odpověď: Gandalf Šedý používá tři různé hole, všechny vypadají prakticky stejně. Jedna byla ze dřeva, hodně lehká - určena pro dlouhé cesty. Druhá byla pokovená, určená pro boj s jinými čaroději a trolly. Ta třetí, osvětlující doly v Morii, byla dutá a sosala elektřinu z těžké baterie v mé brašně. Gandalf Bílý nosí mocnou, elegantní dřevěnou hůl, natřenou bíle.

Otázka: Jeden z rozporů oproti knize je ve scéně, kdy Gandalf nechá Froda rozhodnout, zda mají jít přes Caradhras nebo skrze Morii. V knize rozhodne sám Gandalf po rozhovoru s Aragornem. Mám pocit, že to snižuje jeho roli vůdce a odráží jeho neochotu akceptovat zodpovědnost. Proč tomu tak ve filmu bylo?
Odpověď: Ta změna je podobná s Frodovým řešením hádanky na vchodu do Morie. V knize ji také řeší Gandalf (s nápovědou od Smíška). Ve snaze vecpat příběh do relativně krátkého filmu se scénáristé snaží ukázat Gandalfa, jak postupně předává zodpovědnost na toho, který nese Prsten. Mám pocit, že tyto okrajové změny fungují tak jak mají. Ač chápu váš přístup ...

Monstrózní raport z webového srazu
Sepsal Monster

Sraz pro mne započal nejspíš informací, že jeden z mečů, který jsem hodlal vzít na sraz je zcela Tolkienovsky zlomen a dosud neskut. Bude tedy jen jeden. Rafinovaně jsem tedy přiměl lidi, aby z Prahy vyrazili se mnou po páte, což se kupodivu všem hodilo. Ovšem na místě už to tak jasné nebylo, protože Kahlan se ztratila v metru při hledání kopretin (nebo něčeho podobného) nevědíc, že tam nerostou. Po troše zmatku jsem tedy s Melian počkal na ně (Bel, Ruby s Celebrinem, Flyem, Fafnerem a Darnelem jeli tím předchozím autobusem) a my holt až v 17.45 společně s znovunalezenou Kahlan, Andrem, Ellanor, hobity, Glumem s malym G ;-) a Tytytlkou. Na místě už na nás čekal předem zamluvený doprovod a vyrazili jsme tedy k domovu (Kanyapinu - ktery se měl stát pro ty dny i domovem naším). Dům vypadal hezky - rozhodně lépe, než když jsme v neděli odjížděli :-D. Ovšem bližší prohlídku jsme si s Mel museli pozatím odpustit, protože jsme se šli podívat na byt, který pronajímali v nedalekých stájích, za pomoci Jany a Okeyy. Po návratu Jsme se pokusili zorientovat v poněkud nepřehledné situaci a pak se připojili k všeobecnému veselí. Vytáhl jsem kytaru a prakticky celý večer se hrálo, při čemž mi postupně vypověděly službu prsty i hlas. Naštěstí mi v tom skvěle sekundovali Okeya a Martin. Tak kolem druhé hodiny ranní už jsem opravdu nemohl hrát, uložil jsem tedy ženu a začal se věnovat šermu. To zaujalo především Celebrina a Tytylku, kteří se do sebe pustili s takovou vervou, že je musela krotit Nanthei.

Ráno jsme se vzbudili poměrně pozdě a šli jsme honem urvat nějaké zbytky ze snídaně. Při tom nám Kanyapi přednesla pravidla hry na assassiny (jejímž mistrem je pochopitelně Thingol) a po te jsme s Mel vyrazili nakoupit. Po návratu z nákupu jsem jen tak mimochodem zavraždil neopatrnou Kahlan přesně ve chvíli, kdy mi sdělovala, že se právě začalo hrát - aspoň se dlouho netrápila. Za zmínku stojí i trojsouboj s Darnelem. Shoda náhod ho nejspíš tak vyvedla z míry, že nebyl schopen zareagovat. Pak nastalo dlouhé období klidu, které jsem si krátil hraním písniček Poetického společenstva s Melian a Ruby a sledováním agresivní Janičky a dalších bojechtivců, kteří se urputně potýkali nebourouce ohledy na úpící trávník. Během toho Andre plánoval s Kanyapi svůj LARP.


Paranoidní LARP

Bylo nebylo jedno společenství dobrých mágů, kteřé vlastnilo tři mocné artefakty, zvláštní tím, že se jich mohla dotknout pouze žena. V jejich čele stála mocná čarodějka Kanyapi. Jednoho dne se však uvnitř společenství probudilo podezření a tak byla jejich paní uvržena do ochranné vazby a artefakty rozptýleny. Pouze prsten jí byl ponechán. Moc artefaktů v jejích rukou byla totiž nezměrná. Společenstvo sídlilo na malém hradě v srdci Zeleného hvozdu sevřeného mezi dvěma bojechtivými královstvími. A tak celá nezměrná tíha této situace ležela na čtyřech statečných Ruby a Melian, božských čarodějkách, Glumovi s malým G a nikoliv nejméně na ramennou jejich velitele a tím jsem byl já. Bylo jasné, že v tomto počtu a v této situaci je třeba co nejrychleji navázat mír s oběma královstvími. Mně s Melian se to snadno podařilo při jednání s královnou Janou a po té byli vysláni Glum s malým G a Ruby ke králi druhého království, Martinovi. Při tom se se ale stalo něco nepředpokládaného. Během mého hlídkování na lesní cestě, přiblížil se z opačné strany k našemu hradu záludný poustevník Belcarnen a temnými kouzly znehybnil Melian a čarodějku Kanyapi vypustil do světa. Pokusil jsem se mu v tom zabránit, ale byl mocnější a já podlehl. Čarodějka se na chvíli připojila k Janinu království a vedla ho do boje proti druhému království, ale těsně před cílem ho zrádně opustila. To ovšem neuniklo bdělému zraku naší čtveřice. Shledali jsme ovšem, že naše moc je omezená a že ji nedokážeme znovu spoutat, snad jen za cenu obrovských ztrát. V tomto mezidobí jsme se tedy snažili dohlížet na to, aby se co nejvíce udrželo v rovnováze a čarodějka nemohla být využita ani jedním z království. Věděli jsme, že se snaží znovu sjednotit artefakty a v tom jí napomáhal poustevník Belcarnen i Duch lesa Andre, každý poháněn vlastními zájmy. Navíc nás Andre poutal strážením klidu Zeleného hvozdu, což naštěstí nebylo příliš nebezpečné, neboť vědomi si naší moci, nechávali nás lidé z obou království na pokoji. Naše práce byla ovšem odměněna. Tři mocní se sjednotili a dali nám jeden artefakt. Ach jak jsme byli tenkrát naivní a nepodrobili ho zkoumání. Vždyť to by jeden ze tří a my ho omylem považovali za jeden z menších artefaktů. A při tom byl u nás jen uložen pěkně v bezpečí jako v pokladničce a čekal až přijde jeho chvíle. Jeho strážcem se stala Melian. Ač byla tenkrát naše radost veliká, s nedůvěrou jsme hleděli na spojenectví tří mocných z nichž jeden nás otevřeně napadl a druhý byl kdysi naším vězněm. Ale horší mělo teprve přijít. Duch lesa s velkou nelibostí shlížel na počínání Janina království v Zeleném hvozdu a vyslal nás na trestnou výpravu. Stráž jejich pevnosti jsme zlikvidovali dříve než si to vůbec stačila uvědomit, ale po té jsme museli ustoupit před vracejícím se oddílem. A tehdy se k nám donesly ty nejhorší zprávy, jaké jsme vůbec mohli čekat. Obě království prohlédli proradnou hru, kterou s nimi hrál poustevník Belcarnen zničili ho a spojili se proti nám i dvěma zbývajícím mocným. A tehdy nás vyhledal Andre se zprávou snad ještě horší. Čarodějka už také byla v jejich moci. Rozhodli jsme se, že je napadneme a čarodějku z jejich rukou vyrveme. Jen blesková akce může mít úspěch. Moment překvapení se nám nevydařil. Byli jsme odhaleni jednou z jejich průzkumných skupin. A tak se rozpoutala nehorší a nejtemnější bitva těch dob. Duch lesa ukázal svou temnou tvář a drtil vojáky nepřátelských armád kouzly jako stébla trávy. Vzduch vzplanul množstvím ohně , který metaly naše bohyně a já s Glumem jsme je drtili svými meči. Všude se ozýval pláč a výkřiky raněných, ale běda, přesila byla příliš velká a navíc nepřátelé ještě nevyložili všechny své karty. Tehdy jsem vybojoval velký souboj s Okeyou. Bránil se statečně, ale přesto padl. Když tu všechno potemnělo. Jejich mág Flycyber nás spoutal spánkem. Byli jsme v tu chvíli pod ochranou spánkového kouzla a nikdo se k nám nemohl přiblížit, ale jejich vojska měla čas se zformovat a obklíčit nás. Tak se to stalo Belcarnenovi a teď nás zřejmě čekal podobný osud. Tak zahynul Glum, padla Ruby a byla zabita Melian, jen já poslední jsem dosud žil. A tehdy jsem spatřil jak královna bezohledně okrádá Melian a nehledí nalevo ani napravo. Srazil jsem jí mečem a vzal co nám náleželo. Nevím jaký zázrak mi tehdy pomohl přenést jeden ze tří. Podařilo se mi prorazit obklíčení a následován duchem Ruby a Melian jsem zmizel v lese. Tam jsem se setkal s Belcarnenovým duchem. Jenže jejich jednotky po nás pásly i nadále. Zastavili jsme se na mýtině z jedné strany sledovány Garionovou jednotkou a z druhé Tytylčinou. A tehdy přišel opět Duch lesa a zbavil mne břemene artefaktu. Po té jsme se stáhli do pevnosti kde jsme nalezli i zbloudilého Glumova ducha. Po provedení prastarého rituálu jsem je všechny opět obrátil k životu. Byli jsme opět připraveni a vyrazili jsme k jižnímu království, dokud na nás není připravené. Našli jsme už jen jeho ruiny. Andremu se podařilo sjednotit všechny tři artefakty a po té je mocnou magií zprovodil ze světa. Takto skončil jejich příběh.


Pokračování raportu

Všichni unavení jsme se vraceli z lesa. Diskutovali jsme s Andrem mezery v pravidlech a při tom se dopravili až ke Kanyapine domu. Tam nas již čekala večeře. Bohužel zatím nedohotovená. Ale to byl jen drobný detail. V nastupujícím večeru příjemně vonělo pekoucí se maso a čas jsme si krátili opět diskusí o pravidlech či přizvukováním Desgenaisově zpěvu. U země bylo chladno a tak jsem donesl spacáky a nedlouho po tom se mi začali klížit oči. Kolem jedné jsem rozhodl, že naše polospaní venku nemá smysl a šli jsme se s Melian uložit do postele. Garion s Desgenaisem vařili venku na elektrické kytary, ale Nanthei už asi neměla k napomínání sílu (byla tam ještě vůbec?) I my jsme brzo usnuli.

Potom přišlo unavené ráno a rozhodnutí, že se půjde k vodě. Jak jsem si nadával, že jsem si nevzpomněl na plavky. Zůstali jsme tedy na místě a sledovali Odysseu na videu. Skončila takřka přesně když se ostatní vraceli. Pak už odjela první skupina. A další jen unaveně seděla v obýváku a jen nejsilnější jedinci byli schopni mluvit a Desgenais hrát. Tehdy jsem vytáhl fotoaparát a začal fotit. Byla to šťastná volba, protož nikdo už neměl sílu utíkat. Bohužel jsem zatím v polovině filmu, takže fotografie budou kdoví kdy. A pak už jen smutný odjezd domů. A poněkud veselejší plánování, kdyže se sejdeme znovu.

Až dělící moře...
Příspěvek do soutěže zaslala Eówyn°

Kdysi příběh se odehrál,
byl plný žalu.
Však naděje nepostrádal,
třebaže zlo bylo mocnější, než zástava králů.

Byl to vzdálený příběh,
snad nikdy se nestal
a i kdyby, světa běh
dávno, předávno by jej odvál...

Ten příběh odjel za moře,
tam daleko, kde nemůžem.
A ač zem se již změnila-pro velké naše hoře,
tam třeba žije elf pod zlatým mallornem...

Ó Elbereth, kde jsi odešla?
Proč zmizela ta zem?
Všude jsem ji hledala...
...zmizela, není a je jen příběh putující světem.

Snad přesto, někde za dělícím mořem
čeká nás ten Valimar,
ta krásná elfí zem,
kde odpočívá kvítek elanor
a poslední je kouzlo-ztracená Středozem.

Pro mallorny
Příspěvek do soutěže zaslala Elleth

Znovu
tam stojím
a
mráz
mi běží po zádech.
Trochu
se bojím
Vyrušit zas
jejich majestát
Kam
oko dohlédne
nádhera
šeptavých hlasů
listů
Říkají:
zvečera bys tu
už
neměla být.
Noc pod hvězdami
přece patřila jim.
Ó Elbereth, Gilthóniel…
Nejen od Stromů vím
že
dávno odpluli
i Galadriel

Projdi
pod klenutím větví
ucítíš
až někde v ledví
najednou
se snesou shůry
příběhy
psané v záhybech kůry
navždycky

Vzduch vlhký deštěm
Smím
někdy
ještě
přijít ?