Gurdau Riesling Stará hora 2022

Po dlouhé době dorazil na návštěvu kamarád vinný nadšenec a otevřeli jsme pár fajn lahví. Sebou přinesl mimo jiné Gurdau Riesling Stará hora 2022, což mne dost potěšilo, protože jsem je už docela dlouho nechutnal. V počátcích mne jejich vína – a Riesling především – opakovaně dost nadchla, ale pak mi hned pár vín po sobě přišlo znatelně slabších a nějak jsem je přestal sledovat. Za ty roky se každopádně ledasco změnilo. Vinařství dokončilo moderní efektní sídlo od architekta Aleše Fialy, místo kde se můžete i ubytovat a dát i něco k snědku, tedy pokud se rozhodnete trochu rozšoupnout (nebo i fakt hodně, v „minibaru“ v apartmánu najdete i třeba Cristal či MoutonRothschild, kdyby vás lokální bílá už neoslovovala…). S vinicemi, aktuálně přes deset hektarů, je v procesu bio certifikace. Již se v něm neangažuje Jaromír Gala (a naopak investor Gurdau Zdeněk Hort prodal svůj podíl ve vinařství Gala v Bavorech). Podařilo se jim expandovat do pár zahraničních restaurací a získat pozitivní hodnocení od Stuarta Pigotta (hodnotí pro web Jamese Sucklinga) či Jancis Robinson. Prostě jsem se těšil :-)

Skvělé pinoty i frankovky z hodnocení 66.6

O víkendu jsem vyrazil na Moravu (zase jen na otočku, ale slibuju, že brzo napravím a zdržím se déle…), tentokrát opět hodnotit vína v soutěži „Víno 66.6 a nic navíc“, autentické/nízkointervenční sekci v rámci velkobílovického hodnocení. Sešla se tam pestrá sada z celé Moravy a dokonce „podvratně“ i něco z Maďarska či Slovenska. Už jsem o tom psal několikrát dříve, v zásadě by mělo jít o vína z ekologičtější produkce a bez aditiv (krom siřičitanů do 66.6 mg/l) ve sklepě, hodnotí se oproti běžné výstavě vína ročníku 2022 a starší, ne mlaďoši. Tentokrát jsem skončil v komisi, která měla na starosti většinu červených. Přišlo mi, že jsme hodnotili vlastně docela přísně, ale při pohledu na výsledky ostatních komisí jsme na tom byli vlastně dost podobně. Brzy budou určitě k dispozici nějaké oficiální výsledky, já se dneska zmíním o pár kouscích, které jsem si užil nejvíce.

Můj milý deníčku nejen z Vinitaly

Můj milý deníčku, zase jednou si do tebe něco zapíšu. Udělal jsem si výlet k Veroně a to nejen nechutně brzo ráno běhat v kopcích kde vzniká Valpolicella, ale především navštívit Vinitaly. Zásadním debatním tématem byla samozřejmě Trumpova cla – kolik procent znamená pozastavení nebo alespoň výrazné omezení exportu, kdo a jak spolkne část navýšení cen pokud to bude navržených dvacet a podobně. V mezičase byla cla „odložena o 90 dní“, ale s tímhle magorem u kormidla nikdo neví co bude dál. Řešilo se téma nejsnazšího prodeje 3P (Prosecco, Primitivo, Pinot Grigio) a co s tím :-) Tématem je v Itálii i docela dramatické navýšení pokut a dalších postihů za řízení pod vlivem alkoholu. Sice stále zůstává povolený limit 0.5 gramu, ale už mezi 0.5-0.8 vás to může stát přes 2000€ a vyšší hodnoty lepší vůbec nezkoušet. Odpor vinařů k nealko vínům (která nově mohou být opravdu značena jako vína) je zřetelný, což nic nemění na faktu, že nabídka se neustále dramaticky rozšiřuje. V duchu „když je dělat nebudeme my, tak nám ten trh obsadí Němci a Španělé“. Moc zajímavé pití to bohužel není, navíc je to i v rámci těch úplných základů logicky znatelně dražší. Výjimku v pitelností tvoří různé něčím ochucené „aperitivo“ kousky evokující třeba Aperol Spritz a hlavně vína šumivá, tam to jakž takž funguje.

PX i Palomino ale vůbec ne sherry

Během návštěvy Barcelona Wine Week jsem se trochu pověnoval i mým oblíbeným kouskům z Jerezu a okolí, i když sherry jako takové příliš ne. A také dalším vínům z v oblasti typických odrůd, ale odjinud. Španělský vinný svět je totiž děsně bohatý. Když se třeba řekne Pedro Ximénez, tak si většina vínomilců vybaví hlavně temná extrémně sladká sherry. Pokud máte ale sklence Bodegas Estones PX 2022, tak jste najednou v Katalánsku v DO Terra Alta a ve sklence je plnějších úplně suché tiché nerezové bílé ze starých keřů, aromaticky do žlutých peckovin, širší a zakulacené a krémovější ale s moc pěknou kyselinou a slanou linkou, delší. Hodně fajn. V suchém PX mne ale stejně zase nejvíce zaujala produkce z Montilla-Moriles od mého oblíbence Bodega Alvear (viz články Už (skoro) zase chladím a skvělé netypické Fino a především Fino co vlastně ani není sherry), hlavně jejich řada Tres Miradas. Ale tomu věnuji samostatný článek…

Znovín Znojmo + Moët Hennessy

Jak už jste se možná doslechli, tak jedno z nejznámějších domácích vinařství, pořadatel oblíbených putování po vinicích a dalších báječných akcí a podnik, u kterého pro mnohé začala jejich cesta s vínem (hlásím se!) je na prodej. Znovín Znojmo nejspíše brzy změní majitele. Nabídky bylo možno podávat do konce března a zájem o podnik s roční produkcí okolo 2.5 milionu lahví a 500 ha vinic, včetně legendárního Šobesu, projevilo hned několik velkých hráčů z domova i ze zahraničí. Včetně velké zahraničí nápojářské skupiny, která by produkci resp. hrozny mohla využít i jiným způsobem než v pokračování vín, která jistě dobře znáte.

Lehčí domácí červené a jurská šardonka

V úterý jsem si zaskočil na Moravu a pro tři desítky především vinařů mluvil o Beaujolais, s praktickou ochutnávkou 18 vzorků různých stylů a cru. Bavilo mne to a jsem rád, že si tolik lidí udělalo čas. Nějak jsem ale neměl čas zdegustovat tam i pár místních kousků, snad napravím větším výletem už brzy, a tak si alespoň hned doma udělal radost lahví Odměra červená 2022 od Petra Kočaříka (web, pár let starý report z návštěvy). Což je nečiřená, nefiltrovaná, necelý rok ve starších sudech školená směs odrůd Svatovavřinecké a Modrý portugal (a někdy v tom bývá třeba i trochu Cabernetu) z jejich nejstarších výsadeb v trati Odměry. Rubínová barva, nic tmavého. Čerstvá, příjemná vůně, červené ovoce, jemná kořenitost, florální linka a višňová pecka. Suché, čisté, spíše lehkonohé, pěkná kyselina, třísloviny nijak výrazné, solidní délka, skvělá pitelnost. Přístupné, milé, nijak složité ale krásně udělané a vlastně docela elegantní červené. Jen více takových!

Paul Achs a nejen skvělá Frankovka

V polovině dubna se koná DERWE WEINFEST 2025, přehlídka německých a rakouských vín jednoho z mých oblíbených dovozců. Objevit by se měla i relativní novinka v jejich sortimentu, vinařství Paul Achs (web). Biodynamické vinařství, certifikované od roku 2006, z burgenlandského Golsu se specializuje na červená vína, bílá (suchá, sladká i macerovaná, pokud ochutnat jedno jejich bílé pak určitě Chardonnay ze starých keřů) u nich tvoří asi desetinu produkce. Ještě v roce 1991, kdy Paul do rodinného vinařství nastoupil, přitom dominovala vína bílá. Jejich hlavní síla je nyní ale v odrůdě Frankovka, ta z vinice Altenberg patří pravidelně k nejlépe hodnoceným rakouským, a potažmo Pinot Noir, nakolik dělají i výtečný Zweigelt. Aktuálně pracují na 27 hektarech roztříštěných do 40+ jednotlivých poloh. Typicky na jílu, s větším či menším podílem mušlového vápence. Hrozny sběr jen ruční a selekce ve vinici a následně i ve vinařství. Kvasí samozřejmě spontánně a obvykle v nerezu, školení probíhá nejčastěji v klasických 225l barrique sudech různých stáří, ale i sudech většího objemu (až po nějakých 3400 litrů). Žádná exotika. Stylistika je (v kontextu červených z Burgenlandu) spíše „lehčí a elegantnější“ než nějak vyloženě nabušené efektní kousky, byť i takové se sem tam najdou.

Bubliny a fajn bílá od Nibiru z Kamptalu

Zaskočil jsem na ochutnávku novinek v sortimentu dovozce/distributora Alma Wines, jejich kousky už jsou docela dobře etablované nejen v domovské restauraci (a dalších podnicích ze skupiny Kro), ale i na mnoha dalších místech. Zaujalo mne toho vícero, časem se třeba ještě o něčem zmíním. Dnes to budou kousky od NIBIRU (web) ze severní části Kamptalu. Na zhruba patnácti hektarech vinic především se sprašemi a nějakou tou rulou a amfibolitem pracují Josef Schenter a Julia Nather v bio režimu a dnes již i Demeter certifikované biodynamice. Původně šlo tak trochu o přírodní řadu z Weingut Schenter, ale už pár let je kompletní produkce rodinného podniku pod vedením Josefa a s jeho přístupem. Okolo vinic mají často lesy nebo volnou krajinu, žádné kolegy co by jim tam stříkali kde čím, což se hodí. Fermentace spontánní, filtrace pokud vůbec tak hrubá, síření minimální. Je to trochu jiná podoba Kamptalu, ale veskrze zajímavá. Charakterní a čisté naturálno, žádný velký punk a od vyšších řad poměrně seriózní :-) Jinak řečeno mně to baví, chutnám je nějakých šest let a furt dobrý.

Sumoll či nesumoll? Šumíme v Penedès

U klasických bublin z Penedès, ať už je to cava nebo některá z dalších apelací či spolků, v lahvi najdete nejčastěji odrůdy Xarel·lo, Macabeu (aka Viura) a Parellada. Pro rosé je to pak z lokálních Trepat. Samozřejmě se objevují i odrůdy mezinárodní jako Chardonnay, Pinot Noir, Garnacha či Monastrell. Před epidemií fyloxery se ale v Katalánsku pěstovalo odrůd mnohem více, nejméně 150, a některé z nich zažívají určitou renesanci. Je to rozhodně Xarel·lo Vermell, narůžovělá mutace odrůdy se silnější slupkou, pozdně dozrávající a udržující si vyšší kyseliny. A to se teď dost hodí. Druhou odrůdou, na kterou někteří vinaři začínají sázet, je Sumoll…

Friedrich Becker, Cru Bourgeois 2025, bio nealko, Aldi bez záklopek

Dnešní přehled novinek ze světa vína zahájím další smutnou zprávou. Na konci února zemřel Friedrich „Fritz“ Becker ze stejnojmenného falckého vinařství, jeden z pionýrů seriózních červených vín v Německu a autor především charakterních špičkových představitelů odrůdy Pinot Noir. Když v roce 1973 převzal rodinný podnik, okamžitě opustil místní družstvo a začal pracovat na vlastních kvalitních vínech, postupně vinařství posunul mezi nejlépe hodnocené v zemi. Od prvního ročníku má na vinětě lišku, symbol vytrval dodnes. Vinařství už několik let vede jeho syn Friedrich Wilhelm Becker a kontinuita je zachována. Asi vytáhnu nějaký jejich pinot ze sklepa…