Pán Prstenů – v zákulisí s Alanem Lee
Rozhovor byl pořízen během Leeova semináře v New Yorku.
Přeložila (v)Eru, díky moc!
Všechna vaše tvorba je spojena se sci-fi a fantasy žánrem,
je to tak? Co vás k němu přivedlo?
Moje dětská láska k pohádkám, mytologii, určité knížky a
filmy, které jsem četl a viděl v dětství mě takhle nasměrovaly.
Jeden z prvních filmů, které si z dětství pamatuji je Zloděj
z Bagdádu. Byl to pro mě hrozně silný a živý zážitek a od
té doby hltám všechno, co má co dočinění s magičnem a
fantasií. Objevil jsem v sobě tenkrát velkou lásku k
mytologii a legendám.
S jakým médiem nejraději pracujete?
Pracuji hlavně s vodovými barvami a pak mám hodně rád černobílé
kresby kreslené tužkou nebo uhlem. Zjistil jsem, že uhel je
velmi uspokojivý a velmi bohatý prostředek k malování. Samozřejmě
vodové barvy jsou mnohem lepší k navození nějaké atmosféry,
ty používám hlavně v dětských knihách. Taky v poslední
době objevuji kouzlo počítačové tvorby, hodně používám
PhotoShop. Je to výborný prostředek k přímému vyjádření
určitého nápadu nebo představy a k realizaci filmových efektů.
Škoda, že jsem tohle objevil až tak pozdě ve svém životě,
poskytuje to spoustu možností.
Jaký byl prvotní impuls k vaší práci na filmu?
Kontaktovali vás, nebo jste na tom sám chtěl pracovat?
Ne ne, přišlo to jako blesk z čistého nebe, bylo to díky
Peterově pozvání. Poslal mi balíček s několika jeho filmy,
jeden z nich byla Nebeská stvoření, která se mi hrozně líbila.
K balíku byl přiložen dopis s jeho představami o projektu a s
pozváním ke spolupráci. Vždycky jsem trochu toužil zúčastnit
se práce na nějakém velkofilmu, věděl jsem jaké možnosti k
tomu dnešní technika poskytuje. Takže jsem s nadšením přijal.
Jsou vaše kresby krajin založeny na skutečné předloze
nebo jsou čistě produktem vaší fantasie? Nebo je to kombinace
obojího?
Tyhle konceptuální malby krajin jsou zčásti ovlivněny tím,
co jsem viděl na Novém Zélandu a zčásti výsledkem mých představ
o Středozemi. Hodně jsem pozoroval a maloval v přírodě. Taky
jsem používal fotografie. Nápad točit na Zélandu byl
perfektní, do panenské a nádherné přírody jsme si
zasazovali smyšlené národy i s jejich sídly. Už od začátku
to byla úžasná práce. Už jsem o NZ něco věděl, ale až
tam jsem pochopil, jak neuvěřitelně nádherná země to je.
Myslíte, že se povedlo dostatečně věrně převést scény
v knize do filmové podoby?
Určitě jsme našli několik lokací, které jsou Tolkienovým
popisům hodně blízko. Třeba Edoras si neumím představit lepší.
Prostředí je perfektní, ten skalnatý pahorek ve stínu
fantastických zasněžených vrcholků. Hodně práce dalo udělat
ze Severního ostrova místo, které by vypadalo jako Kraj, ale užili
jsme si přitom dost srandy. Nový Zéland poskytuje velkou škálu
různých typů krajin, od močálů přes džungli, ledovce a
alpské scenérie. Kdybychom byli filmovali v Evropě, všude tam
žijí už hodně dlouho původní obyvatelé, krajina je hodně
kultivovaná a má spoustu osobitých prvků. Mnoho míst se skvěle
hodí, ale lidé by pak vždy věděli že ve skutečnosti je
tohle nějaký slavný hrad ve Francii nebo Skotsku. Je těžké
najít nějakou výraznou krajinu, která by nebyla pro tu danou
oblast charakteristická. To by bylo vůči Středozemi
nespravedlivé. Peter zvolil dobře, stál si za rozhodnutím točit
na NZ. Věděl o jeho potenciálu a tu zemi má moc rád.
Jaké bylo spolupracovat s Peterem Jacksonem, člověkem,
který tak dobře zná Tolkienova díla a má o světě Středozemě
svou vlastní velmi vyhraněnou představu?
Bylo to velké dobrodružství. Má neobvyklou představivost.
Byli jsme tam jen abychom sloužili jeho vizím, abychom mu
poskytovali nápady a reagovali na ty jeho. Bylo pro mě překvapením
jaký dynamický a schopný režisér to je. Jedna věc je
postavit nějakou scénu a jiná věc je přivést jí k životu.
Peter byl plný nadšení a vždy překvapující.
Jaké je vidět své vlastní kresby a návrhy realizované
ve filmu?
Je to úžasné, začínáte s návrhem nebo s knižní ilustrací
a ty se pak vyvíjí, dodělávají se detaily a nakonec se dokončí
a téměř nikdy mě to nezklamalo, konečný dojem byl vždy
okouzlující. Kameramani a osvětlovači odvedli výbornou práci,
úplně scénu přetvořili. Když máte například ve studiu
les – temný a ošuntělý, bez barev, a když osvětlovací tým
dokončil práci, stromy pronikaly dokonalé sluneční paprsky a
iluze magického místa byla dokonalá. Samozřejmě konečný
dojem hodně závisel na výkonu herců, jsou to hlavně nadaní
lidé, kteří vytváří to kouzlo. My jsme jen postavili základy
a pak jsme seděli v pozadí a sledovali jak se všechny ty
magické věci dějí.
Obvykle musí umělec velmi namáhat svou imaginaci aby vytvořil
určitý design, pomohl vám pobyt na NZ k vizualizaci vašich představ?
Ano, ta země pro mě byla silnou inspirací. Hledání lokací a
exkurze s Peterem byly pro mě velmi důležité a taky jsme si
to skvěle užili. Hodně jsem fotil. Ty fotky se ještě stále
teď používají jako základ k tvorbě některých scén.
Byly nějaké konflikty mezi vámi a Johnem Howem, a pokud
ano, jak jste hledali rovnováhu mezi vašimi představami?
Spolupráce s Johnem byla příjemná, vycházeli jsme spolu dobře.
Na některých věcech jsme pracovali společně, ale vrchní
dohled měl vždycky Peter. Vždycky zkouknul naše návrhy a
okomentoval je. Vždycky měl poslední slovo. Práce se mezi nás
rozdělila téměř sama – John se stal dvorním Sauronovým
architektem. Udělal Barad-Dur, Minas Morgul a Černé brány a všechny
ty úžasné gotické konstrukce jsou z jeho hlavy. Bavilo mě
pozorovat ho při práci a vidět jak jeho představy vypadají
na plátně. Taky navrhoval Dno Pytle, protože právě on je
autorem kresby, kterou Peter označil jako startovní bod. John
se taky soustředil na vybavení skřetích a Sauronových armád.
Na NZ dorazil s vlastní výbavou zbraní, štítů a mečů. Často
při sobě nosil dlouhý luk. Nemohli jsme ho často dostat z dílny,
byl do práce úplně ponořený. Taky odvedl skvělou práci při
tvorbě některých temných tvorů – třeba Balroga. Je dobře,
že se na animacích podílelo více lidí s rozdílným stylem a
vkusem, ve Středozemi taky není jen jeden architekt, je to tak?
Myslím že jsme naše pole působnosti společně pokryli dobře.
Které z vašich děl ve filmu se podle vás nejvíce přiblížila
knižní předloze?
Myslím že design Orthanku, už při ilustraci knihy jsem s tím
začal, byla tam jedna hodně detailně propracovaná kresba dolní
třetiny věže. Peter mi řekl : Tak a teď už jenom dokonči
práci. Tak jsem dokreslil zbytek a pak interiér, který jsme
chtěli aby odrážel vnější podobu stavby. Velmi úzce jsem při
tom spolupracoval se staviteli miniatur, všechno se nakonec
povedlo skvěle. Je to jeden z těch záběrů, kde je všechno
tak jak má být, každý paprsek světla se odráží správným
směrem.
Máte ve filmu nějakou oblíbenou scénu nebo záběr?
Hodně se mi líbí Edoras. Velkou zásluhu na tom má okolní
krajina, ale celková realizace kultury s jejími artefakty a
stavbami i interiéry je skvěle provedená. Věnovali jsme hodně
času práci s detaily a rekvizitami. Všechno k sobě skvěle
pasovalo. Na druhou stranu mám taky rád Osgiliath tak, jak ho můžeme
vidět v druhém filmu, ruiny města s jeho oblouky, sloupy a zbořenými
budovami.
My vidíme všechny ty okouzlující scenérie ve filmu, ale
řekněte nám - jaké to je realizovat je? Jaká byla spolupráce
s těmi, kteří scény skutečně stavěli a tvořili?
Spolupracoval jsem vlastně se všemi částmi týmu, hlavně pak
s Grantem Majorem, Peterem a Danem Hennou. Museli jsme přistoupit
na hodně kompromisů kvůli rozpočtu. Bylo to zajímavé dělat
všechny ty změny tak, aby celkový dojem byl stále ještě
atraktivní a přitom abychom uspokojili finanční nároky.
Pracoval jsem s lidmi podílejícími se na tvorbě
architektonických záležitostí, s rekvizitáři, kostyméry…Na
všem jsem se chtěl podílet a uplatňovat svůj názor a a musím
říci že lidé v týmu byli velice milý a většinou mi nechávali
co možná nejvíc volnou ruku. V uměleckém oddělení filmového
štábu celkem pracovalo ke čtyřem stovkám talentovaných lidí
a většina z nich už s filmy zkušenosti měla. Byli rádi za
každý impuls který jsme jim já nebo John Howe poskytli.
Na co jste ve filmu nejvíce hrdý a co pro vás bylo nejtěžší?
To se nedá říct, je tam hodně prvků, jejichž tvorba mě moc
bavila. Myslím, že by to mohlo být Minas Tirith, protože to
je jakýsi klimax a pojítko pro všechny tři filmy. To je pro mě
asi nejvíc fascinující a uspokojivá část mé práce, už se
nemůžu dočkat, jak bude vypadat ve třetím dílu. A nesložitější
byla asi obě dvě elfská království - Lothlórien a Roklinka.
Bylo to zřejmě pro to, že jsme se velmi úzkostlivě snažili
představit elfy tak, aby byli věrohodní a přitom zachovat
podobu podle knihy a nenechat se příliš unést vlastní
fantasií. Měli jsme za úkol vytvořit kulturu, která žije ve
Středozemi už po tisíciletí a zachovat při tom jejich
eleganci a krásu. Snažili jsme se evokovat atmosféru posledních
dní elfů, Roklinka byla z větší části již navždy opuštěna.
A Lothlórien je místo, které mají čtenáři většinou
hluboko pod kůží – alespoň já ano.
Chtěl byste dál pracovat u filmu, nebo se chcete vrátit ke
knihám?
Moc rád se teď vrátím ke knihám, protože to je moje první
láska. Vždycky budu dávat přednost knížkám, je v nich něco
co mě vždycky fascinovalo. Rád bych si ještě někdy práci
na filmu zkusil, ale to by muselo být něco hodně podobného Pánu
prstenů.
Nakonec se vás zeptám, myslíte si, že by se profesoru
Tolkienovi svět Středozemě stvořený filmovým týmem
zamlouval?
To je zajímavá otázka – myslím si, že by určitě nebyl
zklamaný. V tom filmu je velmi mnoho z něj, tolik nadšení a
kouzla. Všechny ty detaily a nadšení každého, kdo se na
filmu podílel by ho nemohly nezaujmout. Moc rád bych jeho
reakci viděl, opravdu!