Bitva Pěti Armád z pohledu jednoho člena komanda JCsoftu - jak to vlastně vypadalo? Co se tam dělo? Zvítězila světlá nebo temná strana? Jedí skřeti elfí maso? Co na to Glum? (Doplněno 3.7. o první fotografie)
Napsal: Belcarnen dne 30.9. 2002, e-mail: cerovsky@jcsoft.cz


Bitva Pěti Armád z pohledu jednoho člena komanda JCsoftu
Je tomu jen pár hodin, co jsem se vrátil z Bitvy Pěti Armád, která se konala od 27. do 29. září v Guntramovicích u Krnova. Tato akce měla (mimo jiné) být i jakýmsi srazem lidí z tohoto webu a pokusem sestavit společnou jednotku pochodující pod standartou těchto stránek do lítých bojů. Znak na standartě ostatně můžete vidět na levé straně tohoto textu. Bitva jako taková ... nebyla až tak dobrá, jak jsme očekávali. Ale asi nejen pro naši webovou část bylo důležité i setkání se spoustou fajn lidí a všechno to, co se dělo ve "stanovém městečku". Ale vezměme to od začátku ...

Je pátek, půl druhé odpoledne. Kamsi do hlubin Moravy odjíždí skupina podivně oděných a ozbrojených lidí z Prahy. Cesta do Olomouce je sice dlouhá, ale díky spoustě témat vhodných k rozhovorům uteče docela rychle. Všechny jen zamrzí, že kvůli zpoždění našeho vlaku nestíháme spoj v Olomouci, kde se k nám měla připojit další část komanda - ta z Brna a okolních měst. Inu co naděláme, alespoň si můžeme na nádraží koupit něco k pití a jídlu. Postávajíce v hale, brzy se seznamujeme s partičkou dalších bojovníků. Ale už se blíží šestá hodina a vlak do Krnova bude brzy odjíždět. Na peróně okamžitě seznáme, že tento spoj bude prakticky speciálem jen pro účastníky dřevárny. "Normální lidé" tvoří maximálně jednu desetinu osazenstva. Vlak se rozjíždí a na sedadlech okolo nás jej brzy následuje i opravdu bujará zábava. Té se příliš neúčastníme. Nejspíš máme, na rozdíl od ostatních, příliš málo upito :o) Velká část z nás se také poprvé seznamuje se skladbou, jež nás bude provázet po zbytek celé akce. Éééélfíkové, ééélfíkové ... no nic. 

Do Krnova vlak dorazil za naprosté tmy. S batohy na zádech a spoustou dalších zavazadel v rukou následujeme skupinku elfů, kteří očividně vědí, kde se bitva koná. Tábořiště má být vzdáleno od Krnova více než čtyři kilometry, hlavně do kopce. Po pár minutách zjistíme, že elfové jdou nejspíš kamsi do hospody a rozhodně ne do tábora. Trochu zmateni voláme kolegům ve zbrani, kteří už v táboře mají být. Ti operativně zasílají automobil i s řidičem a navigátorem. Mrzneme a mrholí. Otevíráme první láhev. Konečně automobil přijíždí. Nakládáme batohy a navigátor nás odvádí k táboru. Cesta k lesu trvá snad hodinu. Ve tmě a poměrně velké zimě. Blahořečíme tomu, že s bágly se táhnout nemusíme. Čeká nás však poslední zkouška - úzká lesní cesta, naprosto temná, která vede k táboru. Automobil čeká před ní a bágly se nám vrací. S jednou baterkou putuje procesí lesem. Naprostá tma. Z dálky zní bubny. Čím dál hlasitěji. První záblesky ohně. Bubny. Opravdu skvělá atmosféra. 

Stanové městečko, které si vybudovala část z našeho webu, se inteligentně nacházelo v prakticky nejvyšší části lesa. Ploužíme se ve tmě a brzy uslyšíme známe hlasy. Oheň plápolá, poznáváme i tváře. Pár lidí se v reálu vidí poprvé, o to jsou setkání zajímavější. Ale není času nazbyt. Začíná trochu pršet a je nutné vybudovat stany. Tato operace, ač je to skoro neuvěřitelné, se bez větších problémů zdařila. Přesunujeme se tedy k ohni, kde vybalujeme i my své zásoby. Jídlo a tak podobně. Moravská frakce ty své už dávno spotřebovala. Tedy především obsah lahví. Inu nechceme zůstat pozadu a brzy nás hřejí nejen oranžové plameny ohně. Vzpomínáme na minulé srazy, debatujeme o diskusním fóru  a událostech na něm, plánujeme jakým způsobem se další den zapojíme do bitvy. Téměř jednomyslně je odhlasován návrh přidat se na stranu skřetů. Jen jeden šermíř se nakonec připojí k trpaslíkům a dvě naše milé lukostřelkyně naopak přecházejí k elfům. Pátek se přehoupne v sobotu a lidé pomalu odcházejí do svých stanů. Čeká nás totiž perný den. 

Ráno bylo, jak už to na podobných akcích je zvykem, hodně krušné. Vlhko a opravdu příšerná zima. Převlékáme se do kostýmů, které jsou často doplněny o naprosto "nefantasy" součásti. Zima je prostě krutá. Při bitvě pak mnoho z těchto zateplovacích součásti opět kostým opouští. Je tak snadné se zahřát při ... útěku před spojenými šiky elfů a trpaslíků. Každopádně zatím se ještě klepeme zimou. Zkřehlými prsty upevňujeme webovou standartu na příhodný kus větve (tyč zůstala zapomenuta kdesi daleko) a se všemi zbraněmi vyrážíme nechat se zaregistrovat a zbraně si schválit. Fronta je obrovská. Poznáváme i nějaké známé tváře. K naší jednotce se přidávají další posily z Brna. Bojovat za skřety chce strašná spousta hráčů a jejich počet musí být uměle omezen. Naštěstí přicházíme včas a oficielně se stáváme Skřety z Mlžných hor. I naše zbraně projdou prověrkou. Úspěšně zaregistrování odebíráme se  zpět do tábora, posilnit se před odchodem na bojiště. Po pár desítkách minut se registrace blíží ke konci. Proti očekávání prý přijelo snad 400 lidí. Se standartou v ruce scházíme čekat na "brífink". V průběhu čekání se okolo nás shromažďují další mlžní skřeti. Asi vypadáme s tím kusem hadru nějak oficiálněji :o) Vysvětlování pravidel však začíná. Dav hlučí  a moc toho slyšet není. Chtělo by to megafon. Ale základní věci snad pochytíme úspěšně ... 

Obeznámeni se vším důležitým, odcházíme se shromáždit na přilehlé pole, které se stane na samý závěr dřevárny dějištěm poslední bitvy. Zde se již dělíme na skupiny podle příslušnosti - skřeti z Gundabadu, skřeti z Mlžných hor, Vrrci, lidé z Esgarothu a elfové. Ve hře také pobíhala skupina orlů, motalo několik pavouků, řekou brodilo pár obrů a v jezírku se skrýval Glum. O Thorinovi, Balinovi a dalších trpaslících nemluvě. Ze začátku vypadala na louce shromážděná skřetí a vrrčí amáda silně v přesile. Pak však napochodovalo někde výše se shromažďující elfí vojsko a vše hned působilo jinak. Ač uráženi oblíbenou písničkou a výkřiky "Maso! Maso!", elfové se nenechali vyprovokovat. A to ani ve chvíli, kdy jejich do lesa odcházejícímu šiku úmyslně překřížila cestu skupina gundabádských skřetů. Při pohledu na vojsko elfů, lidí a trpaslíků bylo všem "temným" jasné, že jen výkřiky a urážky stačit nebudou.

Příchod na místo konání celé bitvy byl velmi příjemným překvapením. Vybraný poměrně rozsáhlý úsek lesa se ukázal nádherně členitým. Lesní cesty, kluzké svahy, spousta křovin a samozřejmě stromů, potok s brodem ze zabahněných klád. Prostě paráda. Vše ještě okořeněno tím, že potok se smí přecházet právě a jen na brodech, a Temným hvozdem (jedné části lesa) jde projít jen po vyznačené cestě - tedy pokud nejste elf. Každá ze skupin se odebrala do své pevnosti, kde byla seznámena s některým z úkolů hry. A pak už se jen vyčkávalo na signál, že hra je zahájena. My, skřeti z Mlžných hor, jsme sídlili na svahu kousek od brodu a Glumova jezírka. Nalevo od nás pak byl Gundabad a základna vrrků. A právě k těm jsme se hned na začátku přidali, když i naši velitelé dali příkaz k útoku na vzdálené lidské sídlo. K nesmyslnému a nekoordinovanému útoku, který rozhodně nedopadl dle očekávání temné strany. Pevnost nejen že byla dobře chráněna, ale zleva ji podpořila i obrovská armáda trpaslíku. Smrt přišla rychle. Pro mne osobně při snaze zabránit trpaslíkům vyjít z lesní cesty do širšího prostoru, na kterém nás zatím masakrovala lidská armáda. Houževnatost trpaslíků se projevila v plné síle. Nehledě na ztráty byla naše zátka v průchodu proražena a já skončil povalen na zemi, i přes snahu krýt se štítem nekompromisně ubit. První a zdaleka ne poslední smrt ...

Smutný byl návrat zdecimované skřetí armády do pevností, kde probíhalo léčení a oživování. Mlžné hory brzy zaplnili i skřeti z Gundabadu, asi se jim nechtělo chodit do vzdálenější pevnosti. Hrstka přeživších musela také záhy odrážet první z útoků na naši věž. Poprvé se začalo ukazovat, že dobře organizovaní lukostřelci mají svůj význam, což se projevilo především v závěrečné "Bitvě o brod". Ale nepředbíhejme. Oživeni a opět v plné síle, připravovali jsme se na další boj. Naším úkolem se stalo zastavit armádu, která neúprosně překročila nepříliš vzdálený brod. Ani tentokrát se skřetí vojsko zrovna nevytáhlo. Omluvou nám budiž snad to, že v první linii trpaslíků stála jejich elita CPček. Ve snaze zvrátit jejich postup proběhl nekoordinovaný protiútok. Na cestě jsem spatřil trpasličího odpadlíka z našeho webu a vyrazil mu vstříc. Po jeho boku bohužel stálo právě jedno z CPček. Který trpaslík to byl netuším, ale tímto po něm vyhlašuji pátrání: menší, ale mohutný; hříva světlých vlasů a dlouhých vousů; v ruce obrovská a těžká palice, se kterou mlátí s neúprosnou brutalitou. Ale vlastně ho ani nehledejte, jedno setkání mi bohatě stačilo. Před jedním úderem jsem uskočil a druhý vykryl štítem. Rána nekompromisně urazila vázání a ruce také zrovna neprospěla. Jedinou nadějí byl zbabělý útěk do naší pevnosti. Udržení linie ve spodní části bylo stejně nesmyslné a pevnost se hlídá lépe. A potřeboval jsem přezbrojit ...

... a čas ubíhal. Kdosi naplánoval osvobození obsazené vrrčí pevnsti a útok na tu elfí. Obrovská skřetí armáda s pomocí vrrků vyrazila. V cestě jí nestálo nic. Svobodné národy umíraly pod čepelemi našich mečů a sekyr. Zdrcena byla jednotka trpaslíků a vrrčí pevnost se ocitla zpět v našich rukou. Duput okovaných bot a válečný křik skřetů se ozýval po celé pláni. Armáda utíká. "Maso! Maso! Nakrmíme se elfím masem!". Náš postup už nemohlo nic zastavit. Nemohlo? Elfí pevnost. Okraj lesa a skupina elfích lukostřelců. První mrtví. Trpaslíci ženoucí se shora. Šíp do hrudi a čepel jednoho z trpaslíků. Těšilo mne, nashledanou příště ...

V pevnosti už čekalo pár dalších. Všichni projevovali znechucení nad tím, že celý boj temné strany je "poněkud" nekoordinovaný, velení jako by nebylo. Asi mělo jiné starosti než se starat o své vojsko. Ale což. Dvacetiminutové čekání na oživení a pak hurá zpět do boje. Přejdeme přes brod, kde se řeší jeden z úkolů. Nikdo přesně neví, jak se to s tou vrrčí karavanou vlastně má. Okolo vody pobíhá Glum a klade si neúměrné požadavky. Konečně se dospěje k řešení férovým soubojem na meče. Všude pobíhají orli a baví se tím, že chytají nic netušící ubožáky a jen tak pro pobavení je házejí doprostřed bitevní vřavy. Chaos. Sem tam někoho zakousne nesmrtelný pavouk. Náhle přibíhá rudočerně pomalovaný skřet. Vypadá velmi vysíleně, sotva popadá dech. Vytrhuje nás z letargie informací, že elfí pevnost je tvrdě dobývána z pole. Pokud nyní v celé síle udeříme z lesní cesty, máme možnost elfy konečně zmasakrovat. Vydáváme se tedy splnit úkol. Jaké je naše překvapení, když zjistíme, že elfové si v pevnosti klidně relaxují ve více než hojném počtu a rozhodně nevypadají zaneprázdněni. Zmůžeme se jen na krátký odpor. Na lesní cestě jsme velmi omezeni. Můžeme být maximálně tři vedle sebe a nesmíme jít mezi stromy. Elfové naši rozvinutou řadu bleskurychle obklíčí a s podporou lukostřelců nás opět rozcupují. Zda šlo ze strany onoho skřetího zpravodaje o zradu, nebo elfové prostě útok z pole mezitím odrazili, se snad dozvíme alespoň "in memoriam". 

Vracíme se do pevnosti, která se brzy opět zaplní. Spousta hráčů bojujících na poli již odešla do tábora. Začíná se ozývat brblání ze všech stran. Zmatky okolo úkolů, velení nikde, zmatky v organizaci. Na výzvu jednoho z organizátorů, že máme jít dobývat trpasličí pevnost, kde bude za 15 minut větší poklad, prakticky nikdo nereaguje. Tato informace totiž koliduje s údajem, že za 20 minut má na naši pevnost přijít útok. Následuje omluva, že to vlastně bude později. Mírné znechucení organizací narůstá. A pak přijde část hry, která mínění mnohých o její úrovni zásadně změní. Kdesi dole, u brodů, se začíná objevovat spousta nepřátel.  Neustále jich přibývá. Že by onen plánovaný útok na naši pevnost (to by však přišel opravdu za těch dvacet minut)? Konečně rázné povely a skřetí armáda se zvedá. Jako by do ní vjela nová síla. Prakticky všichni, až na celé komando z tohoto webu, se vrhají k brodu. Zde se rozvine poměrně široká linie podél potoka na jeho, naší pevnosti bližší, straně. Celý JCsoft a několik málo dalších vyčkává v pevnosti s tím, že skřeti budou stejně brzy zatlačeni a bude potřeba čerstvých obránců zde. Připravují se štítovníci ke vchodu, hledají šípy, meče jsou nachystány prolévat elfí a trpasličí krev. Snad samotný Melkor stál tehdy při naší armádě, protože nepřátelé se začali stahovat za most. V tu chvíli už bylo jasné, že obrana pevnosti nebude nutná, a tak jsme vyrazili doplnit řady u potoka. Z obou jeho stran se snášela neustále spousta šípů. Těch však valem ubývalo a bylo nutné pečlivě sbírat každý nepřátelský a dodávat je našim střelcům. Ti si již vybírali konkrétní cíle - nepřátelské lukostřelce. Na brodu se zatím konala přetlačovaná. Uprostřed potoka se odehrávala obrovská řež, kdy na každé straně byli zranění vojáci nahrazování čerstvými a linie se v podstatě nehýbala. Jen na nepřátelské straně díky naší palbě valem ubývalo střelců. A nakonec nezbyl skoro žádný. Bohužel brzy už nemohl nikdo z našich střílet, protože všechny šípy se ocitly na druhé straně potoka a nebyl nikdo, kdo by je pálil zpět. Hezkých pár minut před tímto okamžikem však přišla ve střídání mužů na brodě řada i na mne. Zpropadené trpasličí palice ...

Bitva ubíhala v monotónním rytmu, linie se v podstatě nehýbala. Konečně uplynul limit pro oživení a spolu s několika lidmi z webu a skupinkou dalších skřetů jsem se přidal k novému pokusu o zvrácení situace. Dlouhá byla naše cesta, při které jsme přešli podél potoka až skoro k poli a poblíž elfí pevnosti se napojili na lesní cestu. Přesně na tu, která vedla přímo do týla bojujících nepřátel. Nebylo nás mnoho, šance zlikvidovat je byla mizivá. Strategie však byla jiná - rychle a nečekaně je napadnout a stáhnutím pozornosti na sebe je oslabit na na brodě o tolik lidí, že naši bez problému prorazí. Nápad jistě dobrý, výsledek však tak dobrý již nebyl. Nic nepomohl náš zběsilý útok. Skřetí armáda na brodě pokračovala v neměnném rytmu svého boje a šolichala se s těmi dole, jako by jich vůbec mnoho neubylo. Žádný pořádný útok, i za cenu ztrát, se nekonal. Naše jednotka byla brzy rozprášena a odešla zklamaně pryč. Pravda, zbylým skřetům se pak nakonec brod přejít podařilo. Zatlačili nepřátele o několik metrů dál, ale tento stav nevydržel dlouho. Za pár minut už bylo vše jako na začátku a stejnoměrné mlácení-se na úzkém brodě pokračovalo. Za dalších několik minut bylo rozpuštěno s tím, že se na poli koná závěrečná řadová bitva. Škoda, že jinak fantastická bitevní scéna nakonec vyzněla tak nějak do ztracena.

A závěrečná řadovka byla pro temnou stranu spíše fraškou a velkým dabaklem. Snad tolik skřetů a vrrků odešlo do tábora, nevím, ale na poli nás stálo radikálně méně než trpaslíků, elfů a lidí. Uprostřed armád jednal Gandalf se Sauronem o nadcházející bitvě. Jejich dohodou bylo, že skřeti mají o dva životy více. Hezké, jen kdyby to vědělo více než těch několik z nich, co zaslechlo Sauronovo volání. Webové komando se shromáždilo více méně na jednom místě a dalo si jasný cíl - když už nemůžeme zvítězit, alespoň ubijeme Gandalfa. Ten byl ve svém plášti a špičatém klobouku opravdu lákavým cílem. A bitva započala. Dvě armády se vrhly proti sobě. Gandalf se zbaběle schoval za trpasličí jednotky. Část z nás rychle trpasličí šiky oběhla a pokusila se mu zarazit odchod z bojiště. Gandalf však neodcházel. Odložil hůl a tasil meč. A co bylo dál? Několik našich ho dokázalo v bitce s pomocí pár dalších srazit na osm životů ze čtyřiceti, ale pak padlo. Vědět o dvou životech pro skřety navíc, bylo by to o něco lepší. A my ostatní se ocitli přímo v zavírajících se kleštích. Na jedné straně dobíjené skřetí šiky tlačené k ústupu trpaslíky, na druhé elfové. Běh pozadu, snaha odrážet výpady, ale pak už jen efektní smrt od trpasličích čepelí. A v dálce sám obklíčený Sauron, statečně se snažící bránit přesile ... 

Naše skupinka se z velké části po řadovce odebrala pryč. Na poli se odehrála ještě další bitva, při které došlo k masakru i mezi trpaslíky a elfy. Ano, i mezi světlou stranou hezky bují zrada. Fakticky poražená, ale morálně vítězná, skřetí jednotka JCsoftu opustila bojiště a zaujala pozice v tábořišti. Pokusil jsem se vyjednat s organizátory dovoz vína, který kdosi sliboval předchozí večer, ale zájem byl příliš malý. I tak se ukázalo, že naše zásoby jsou více než dostatečné. Pomalu se začalo stmívat. Z lesa jsme natahali spoustu dřeva, brzy se rozhořel oheň. Oslava vítězství mohla začít. Měli jsme v záloze překvapení - dudy! Hudební představení přilákalo k našemu ohni spoustu hostů z jiných částí tábořiště. Hlasitost tohoto hudebního nástroje je opravdu neskutečná. U přilehlého ohniště přestala hrát kytara, nemělo to cenu - stejně nebyla slyšet. Zábava jela naplno. Povídalo se, povídalo a zase povídalo. Nikomu nebyla ani trošku zima, ač dle okolních podmínek by se dalo očekávat něco úplně jiného. Hřál nás plápolající oheň a společnost fajn lidí. A taky alkohol, aby mi někdo nevyčetl, že zatajuji informace. Blížila se půlnoc a vrátila část odvážlivců, co vyrazila do města na jídlo. I pro ně se muselo zahrát. Jestli někdo v okolí pár set metrů už spal, nejspíš neměl radost. Ale únava si začala vybírat svou daň. První z nás upadl doslova do komatu a bylo nutné jej do stanu donést. Následoval druhý. To byl jasný signál, že už by stálo zato sezení rozpustit. Nasoukali jsme se do svých stanů, nastavili budíky na sedmou hodinu ranní a tvrdě usnuli.

Nedělní ráno bylo minimálně stejně kruté jako to sobotní. Teplota dosahovala vražedně nízkých teplot. Ale rozdělávat oheň už nešlo. Před desátou odjížděl vlak a bylo nutné sbalit stany, uklidit nepořádek, rozdělit poslední webová trička. A pak už se jen rozloučit s těmi, co ještě zůstávali na místě, a vyrazit ostrým pochodem směr Krnov. Tentokrát jel vlak načas. V Olomouci jsme se odpojili od brněnské části, která vlakem pokračovala dál, a přesedli si na spoj směrem ku Praze. Po více než dvou dnech bez teplého jídla a pití mne neskutečně potěšilo, že vagóny procházel spásný anděl a prodával horké kafe. Jenže cesta utekla docela rychle a přišlo poslední loučení. I tentokrát s oblíbenou frází "Uvidíme se na netu.".

Hodnotit celou akci musím na dvě částí - jako vlastní dřevárnu a jako "webový sraz". Druhá část se vydařila skvěle. Pod webovou standartou se shromáždilo na 18 lidí, více méně staří známí z jiných srazů a pár nových tváří. Atmosféra byla moc fajn. Jsem rád, že se podařilo uspořádat vlastní komornější sezení i v rámci takhle mamutího podniku. Že spoustě lidí stálo zato si kvůli téhle akci připravovat zbraně a kostým. A co se dřevárny týče ... mé pocity jsou poněkud rozporuplné. Na jednu stranu byla vidět velká pečlivost organizátorů při přípravě toho všeho. Ať už výběr místa, naplánování úkolů, příprava CPček a tak podobně. Na druhou stranu byla spousta i právě CPček špatně informována. Nastal děsný chaos v časových údajích okolo úkolů. A informováni byli špatně i hráči. Kupříkladu já až po hře zjistil, že zásah šípem se nepočítá stejně jako u meče, ale je vždy za jeden život. Třeba za všechno mohl jen dost vysoký počet hráčů, asi o dost větší, než se očekávalo. Nevím ...

Trochu výhrad bych měl i k bezpečnosti na celé akci. Minimálně dvě sady šípů, které prošly kontrolou, byly víc než zdraví nebezpečné. Stačilo s ním vystřelit dvakrát či třikrát a dřevěná tyčka si již prorážela cestu molitanem, kterým (a pouze jím) byla  na konci obalena. Tuším, že právě s jedním z takových šípů se setkal jeden z hráčů v místě těsně nad okem. S krví tekoucí po obličeji nadával elfí lučištnici a zlomený šíp jí házel zpět do "Temného hvozdu". A stejně tak kontrolou bez problémů prošel štít pobitý plechem s dost ostrými hranami. Majitel pouze dostal příkaz, aby okraje přelepil kobercovkou. Jako by jedna vrstva cokoliv změnila. A nešlo jen o zbraně. Mlžné hory, naše skřetí sídlo, vypadalo skutečně jako zahalené mlhou. Ale šlo o kouř z trávy. Během hry je, pokud vím, zakázáno bojovat pod vlivem podobných látek. Pravda, většina těch skřetů už nic nedělala, jen tak seděla a snažila se zkouřit jak to jen šlo. Ale když jsem viděl, jak v podstatě před očima organizátorů, jeden z nich vstal, byl rád že funguje, vzal si svou palici a vyrazil do bitvy ... nevím, co si mám myslet. Chápu, že organizátoři nemohou nikomu zabránit dát si svého jointa nebo přihnout z lahvinky před bitvou. Ani nemohou hlídat hráče na každém čtverečním metru lesa. Ale pokud sedí přímo mezi nimi a nechají je chovat se tak, jak se chovají, je to více než nezodpovědnost. 

A nemohu si odpustit i jednu výtku hráčům. Jeden z nich nosil na hlavě helmu i s hledím. Jejím účelem je, aby absorbovala případné údery či šípy dopadající !!!omylem!!! na hlavu. Pro spoustu hráčů však funguje spíš jako vábnička. Když ji vidí, nějak přestávají uznávat pravidlo "do hlavy ne" a mají pocit, že v tomto případě do ní mohou klidně bušit. Asi tu v mnoha předcházejících větách působím jako zbytečně velký mravokárce a někdo namítne: "ale takhle to na dřevárnách prostě chodí". Pokud ano, někde je chyba. Na jedné straně naprostá nezodpovědnost. Na druhé křik na lučištníka z vlastních řad, že má lehce nalomený šíp a ať ho zahodí. A po zahození opět výzva, ať ho raději zlomí úplně - mohl by ho přeci použít někdo jiný.

O plnění úkolů ("aféra" s Thorinovou flétnou) se asi rozepíše v některém z další reportů někdo jiný. Stejně tak asi brzy dostanete další - možná dost odlišné - pohledy na celou akci. Ten můj je možná zbytečně kritický. Nebýt skvělé bitvy o brod, asi bych odcházel velmi zklamaný. Každopádně jsem strávil příjemný víkend v podzimní přírodě, setkal se spoustou fajn lidí, zanadával na elfy ... co si vlastně víc přát?

V nejbližší době budou k dispozici první fotografie. Na akci jsem viděl i několik videokamer, tak snad dá někdo na internet k dispozici záznam v nějakém rozumném formátu. Odkazy na fotografie či videa a další pohledy na akci průběžně doplním do tohoto článku.


Série fotografií od Aragorna II.



..:: Článek na webu: http://www.jcsoft.cz/fantasy/viewnews.asp?id=298 ::..

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tento text byl převzat 04.12.2024 9:43:17 z webu Film Pán Prstenů - http://lotr.jcsoft.cz/
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------