Je půl druhé ráno. Právě jsem se vrátil z dalšího webového srazu a přináším vám tento článek. Dnešní sraz skončil ještě docela brzo, minule se šlo spát až ve tři ráno. Pražská frakce JCsoftu se nyní schází pravidelně každé pondělí (a občas i častěji). Přidáte se i vy? Určitě nebudete litovat. I když ... :o)
Producenti o DVD a dalších dílech filmu
Barrie M. Osborne a Mark Ordesky, producenti Pána Prstenů, prozradili pár zajímavostí
o DVD a dalších dvou dílech našeho filmu.
Peter Jackson a Ian McKellen o Gandalfovi Bílém
Pro
všechny ty, co nečetli Dvě Věže, by bylo jistě velikým překvapením,
kdyby se ve filmu najednou opět objevil Gandalf. Jeho přítomnost však byla
vyzrazena předem v ukázce. Na otázku, zda uvažoval o "zatajení"
Gandalfova návratu, odpověděl Peter Jackson takto:
"Ne, to je nemožné. Z mnoha důvodů. Miliony lidí četlo celého Pána Prstenů a ví, jak podstatnou roli v dalších dvou pokračováních hraje. Jméno McKellen bude na plakátech napsáno a možná se na něm objeví i jeho foto. Proto jsem myslel, že bude dobré, pokud se objeví i v ukázce. Ale není to ten samý čaroděj. Dříve to byl Gandalf Šedý. Teď je to Gandalf Bílý."
Peter Jackson pustil McKellenovi všechny scény, ve kterých se jako Gandalf Bílý vyskytuje, aby ho po 18 měsíční přestávce dostal do "správné nálady" pro natáčení dalších scén. McKellen popisuje znovuzrozeného Gandalfa jako "výraznou postavu, která musí dohlédnout na to, aby se Prsten dostal na místo určení. Je vůdce, samurai, mnohem energičtější. Vypadá mlaději, i když jeho vlasy jsou bílé. Je uhlazený a elegantní. Stále se smyslem pro humor, ale už se nedá rozhodit strachem či úzkostí."
V ukázce můžeme vidět Gandalfa ženoucího se na Stínovlasovi vstříc hordě nepřátel (viz. toto foto). Vzkládám hold muži, který pro natočení takových scén seděl 14 hodin denně na barelu obaleném kravskou kůží a předstíral, že jede na koni ...
Když byl Frodo ještě malý...
Jako příspěvek do soutěže zaslala Eówyn°
Včera a i dnes se slunce skoro neukázalo, bylo pod mrakem. Jako by celý kraj truchlil společně s Frodem, ale ten si toho nevšímal. Teď se ale trochu prosvětlilo a zadul teplejší vítr. Slunce konečně začalo protrhávat chmury mraků. Frodo si najednou s pronikavostí uvědomil, že jak tak sedí vedle Bilba, hrozně jej bolí záda (a jedno citlivé místo vzadu). Jeho zarudlé oči se podívaly po straně na Bilba a poprvé po tak dlouhé době, i když se to stalo teprve předevčírem se usmál s troškou šibalství v oku. Bilbo se také trošku, jako by ulehčeně usmál, ale neřekl nic. Vůbec skoro pořád mlčel, ale Frodovi to bylo jaksi milejší, než hysterické lomení rukama s potoky slz a navýsost soustrastnými pohledy tety Dory. Frodo se zamyslel. Vlastně to ani Bilbovi ještě neřekl, z toho zármutku se začínal vzpamatovávat až teď, po Bilbově příjezdu. Jak je to najednou dávno a přece-12 let má pořád, jen o dva dny je starší, slunce svítí úplně přesně jak tehdy.....
,,......Reginarde, Reginarde tak dělej!‘‘ křičí Frodo na svého trošku ‘‘vzdálenějšího‘‘ bratránka. Frodo byl zrovna s otcem a matkou u Hrdomíra Brandoráda, svého dědy. Sotva se přivítali a jak náleží posvačili, běžel Frodo za Reginardem. Jenže on zrovna musel pomáhat své matce, už brzo čekají přírůstek do rodiny. Má sice ještě tři sestry, ale on chce brášku. Hrozně rád teď pomáhá matce i když zrovna teď by jej ona ráda vystrnadila ven. Pozve i Froda, ten se beze studu podruhé vydatně nasvačí a pošle je ven. Slabý vítr si lehce pohrává se zažloutlým listím. Lehce, jako vánek se do kraje stěhuje podzim. Dva ptáčci čimčaráčci uskočí z cesty a vzlétnou k obloze. ,,Co budeme dělat?‘‘ ptá se o rok mladší Reginard. Frodo se na něj spiklenecky podívá a už mu šeptá něco do ucha. Reginard se začne potutelně usmívat a už s výskáním běží na volné prostranství dolů k vodě a sbírá šišky pod pár jehličnany, co rostou celkem blízko cesty. Frodo se zamračí a řekne: ,,Ne na zemi, ale až budeme na stromě!‘‘ ,,Ty tam jako vážně chceš lízt?‘‘ nevěřícně se ptá Reginard (hobiti přec jen neradi i když to jsou Bralové nebo Brandorádi, lezou na stromy). ,,Když tam Bilbo vylezl taky, tak proč ne my? Ale ze všeho nejdřív musíme udělat vrky‘‘ Rozhlédne se kolem a šťastně se usměje. Co by kamenem dohodil tekla Brandyvína a na břehu bylo plno naplavených větví a jiných pro ně potřebných věcí po té hrozné včerejší bouři. Dnes bylo ale krásně a větve se hodily. Jenom na Reginarda mrkl a už to jelo. Jako hroziví vrci to zrovna nevypadalo, ale co chcete od takových ještě malých hobitů. Rozestavili je hned u Brandyvíny a už se Frodo sápal na strom. Reginard s trochou nedůvěry vylezl za ním. Pár metrů nad zemí se celkem pohodlně usadí ve větvích a Frodo velí: ,,Já sem Gandalf a ty mi budeš podávat šišky, které já zapálím a budu házet po vrcích. Pak se vyměníme a kdo jich nejvíc shodí do vody, dostane celou porci zákusku po večeři toho druhého. ‘‘ ,,To je kruté. ‘‘ poznamenal Reginard, nicméně začal se připravovat. Frodo ze svých vrků minul jenom jednoho a teď byl na řadě Reginard. Šišky před hodem pro ‘‘úplnost‘‘ opravdu zapálili, ale pokud rozmoklé větve vůbec začaly hořet, uhasily se v Brandyvíně. Reginardovi chyběl už jenom jeden a v zápalu si ani nevšiml, že po silnici kráčí tetka Lobelie. Přišla až k vrkům, zvědavá, co to tam lítá. ,,To sem blázen,...‘‘ zamumlá, když tu najednou vykřikne: ,,....auuuuuuuuuuu! To-pálí?!‘‘ a s hořícíma nohama (Reginard mířil vedle) se vřítí do vody. Vzápětí ale začne křičet: ,,Já se topím. Pomóóóóóóc! ‘‘ a začne sebou mrskat v mělké vodě jak kapr na suchu. Frodo vyprskl smíchem a jak se tak popadal za břicho, najednou bác! a už ječel pro změnu pod stromem zase on. Chudák Reginard nevěděl, co má dřív dělat-jestli zachraňovat Lobelii, nebo pomoct Frodovi. Opatrně slezl, ale to už se Lobelie vymotala z vody ven a jak ji tak viděl zplihlou a s ohořelými chlupy na nohách, vyprskl taky. Lobelie vypadala strašně, jak se tak stahovala její tvář do zlostné grimasy a začala se k nim blížit jako neúprosný osud. Reginard se naštěstí brzo vzpamatoval a s Frodem opřeným o rameno se začal (pro hlemýždě celkem slušnou rychlostí) belhat pryč. Měli štěstí-ne, že by Lobelii nohy taky neposlouchaly, ale ‘‘z té hrůzy‘‘ se jí tak roztřásla kolena, že se musela honem posadit a přemýšlet, jakým zázrakem unikla smrti utonutím. .........
........Frodo se při té vzpomínce usmál už trochu víc. To bylo odpoledne, jenže pak...a jeho tvář znovu zbrázdily další slzy. Na rameni ucítil ruku-byla Bilbova. Jak byl rád, že tu s ním seděl. Když hned ten den k němu přiletěla teta Dora se slzami v očích, že se táta (Drogo Pytlík) a máma (Primule) utopili na lodičkách-nechtěl tomu ani věřit. Celou noc a další den se potloukal po okolí, nebo vysedával na břehu u Brandyvíny a nemohl pochopit, jak si může tak klidně plout, když mu TOHLE provedla. Připadalo mu to jako zlý sen, jenže probuzení nepřicházelo. Připadal si tak strašně sám.........Slunce si dál nevšímavě pluje po obloze a nestará se o problémy tohoto světa. Po mracích už zůstala jen vzpomínka.
,,Jsem rád, že jsi přijel, Bilbo.‘‘ řekl.