Hobiti, elfové a ... satelity!
Jacksonův cíl převést Pána Prstenů na filmové plátno by zůstal pouze režisérovým snem ... nebýt výpočetní techniky.
"Měl bych sedět v hezké, útulné kanceláři, popíjet kafe a řešit po mailu problémy", říká Duncan Nimmo. A místo toho? IT manažer společnosti 3foot6 Ltd. absolvoval šplhání po horách, tahání těžkých rolí kabelů skrze hluboké řeky a nastavování satelitních antén v až do morku kostí mrazících sněhových bouřích.
Jenže 3foot6 není žádná obyčejná společnost. No vlastně už vůbec neexistuje. Založena jako produkční společnost měla její krátká existence jeden jediný účel - zajistit, aby mohl Peter Jackson uspět ve svém úkolu a přenést Pána Prstenů na filmové plátno. "A nikdo z nás si ani nedovedl představit, jak fyzicky zničující a mentálně vyčerpávající může být tohle splnit", řekl Nimmo.
Natáčení začalo v říjnu 1999 a trvalo až do prosince 2000 po celém Novém Zélandě. Kvůli neskutečně velkému množství materiálu, který musel být natočen, filmování probíhalo až na sedmi místech zároveň. A Jackson chtěl mít pod kontrolou každé z nich.
"Pochopitelně nemůže být na několika místech najednou", říká Nimmo. A tak se rozhodl pro druhou nejlepší možnost: videokonferenci. "A teď jsem přišel na řadu já." Nimmo musel zajistit videokonferenčí systém všude tam, kde se filmovalo. A to způsobem, aby měl PJ dobrý výhled na vše co se děje. "Dělali sme to ze dvou důvodů. Jenen byl finanční a ten druhý umělecký."
Obvykle jsou záběry natočené přes den v noci zpracovány a prohlédnuty další den režisérem. Pokud se mu výsledek nelíbí, prostě se vše hodí do koše a natočí znovu. "To z finančního hlediska znamená desítky tisíců dolarů za platby herců, hereček a externistů."
Takže Nimmo nainstaloval Polycom videokonferenční jednotku přímo na kamery a vše co se točilo bylo posílání přes satelit (za spolupráce Telecom New Zealand) do hlavního produkčního sídla ve Wellingtonu. "Jackson tak mohl mít na obrazovce v podstatě to, co viděl kameraman, a byl schopen dávat své pokyny asistujícím režisérum v poli", dodává. To vedlo k mnohem nižšímu počtu přetáčených záběrů a méně vyhozeným penězům.
"Všechno to znělo dostatečně jednoduše a tak sme si mysleli: Co se vůbec může pokazit?", říká Nimmo. Jenže všechno mezi satelitní anténou a kamerou může ...
"Víte, musíte si uvědomit, že většina natáčení se neodehrávala na něčím dvorku. Museli sme být na dost vzdálených místech s opravdu rozdílnou úrovní teplot a často bez známek civilizace", řekl Nimmo. To znamená, že musel umístit satelitní antény tam, kde je obloha dostatečně jasná na hledání cest pro spojení s kamerou "což může někdy být na druhé straně hory."
Aby toto vyřešil, zakoupil Nimmo kilometry vlákna armádní úrovně a několil vysokofrekvenčních rádiových vysílačů, aby tyto dvě komponenty spojil. Ale někdy i tohle zklamalo. (pozn. překladatele: přestávám si být jistý, zda se tímhle skutečně ušetřilo oproti přetáčení záběrů)
"Třeba když nám blesk usmažil celou satelitní jednotku. A nebo tehdy, když sme umístili anténu satelitu za úplné mlhy ve dvě hodiny ráno na Mount Ruapehu. A já prostě nechápal, proč nemůžu zaměřit satelit." Nimmo později zjistil, že zaměřoval satelit omylem na útes (když se mlha zvedla a konečně bylo vidět) - "to bylo opravdu trapné."
Zkondenzovat knihu o 1200 stránkách přečtenou miliony lidí a přeloženou do mnoha jazyků do trojhodinových filmů byl opravdu ambiciózní nápad. Ale pro Jacksona to nebylo dost! On dokonce chtěl natočit všechny tři epizody najednou! A to opravdu vylekalo Jona Labrie.
"Dodalo to všechny myslitelné druhy složitosti", říká Labrie, který je CTO ve Weta Ltd., společnosti zajišťující speciální efekty sídlící na Novém Zélandě, která tento problém řešila pro projekt Pána Prstenů.
"Z tohodle místa pohledu jsem si myslel, že máme 19 měsíců přímé neúnavné práce, a to může být pěkně fyzicky vyčerpávající", dodává Labrie. Ale Jackson měl dobrý důvod pro tento riskantní pokus dosud ve filmovém průmyslu nevyzkoušený. "Chtěl udělat film pro fanoušky. Koukal na to tak, že fanoušci investují víc do vidění jednoho filmu, když budou vědět, že další dva jsou také natočeny a čekají v plechovce", říká Labrie.
Natočit všechny tři filmy na jeden zátah také umožnilo lepší rozvržení času pro filmový tým a herce. "Dostat je všechny na jedno místo je obtížné, pokud máte tisíce komparsistů, herců a hereček s jejich vlastními plány."
To ale znamená, že společnost na výrobu speciálních efektů bude neustále v ohrožení totálního zahlcení prací. "Vězměte si tohle, pro příklad. Děláme na dalších záběrech pro director's cut DVD, které se objeví v polovině tohoto roku. A v tu samou dobu pracujeme na efektech pro druhý díl. A dál, zrovna bádáme nad potvorama do dílu třetího." dodáva Labrie.
Byla to pro každého opravdu velká nabídka na zvážení. Ale ta myšlenka účastnit se nečeho, co je ještě v jejich živé paměti, to udělala "chutným".
Labrie se v rychlosti podíval na cesty, jak zabránit práci v ucpání síťových linek. "Museli sme zajistit provoz 160 digitálním umělcům pracujícím simultálně na programech, které jsou skutečně náročné na výkon a úložnou kapacitu. A museli jsme rozhodnout, zda jim dát silné pracovní stanice každou se spoustou místa na ukládání dat, nebo tento úložný prostor centralizovat." Zvolena byla druhá možnost.
Labri pospojoval 150 pracovních stanic SGI Octane a 80 stanic SGI Linux ke dvoum SGI Origin 2000, které sloužily jako primární servery pro ukládání dat. Na každé z nich běžel snad každý představitelný program pro výrobu vizuálních efektů. Stáj programů nabyla 51 GUI licencí, 100 licencí programu Nothing Real's Shake, více než 60 Alias|Wavefront Maya a 10 kousků Side Effects Houdini. Každý další grafik dostal k dispozici Softimage|3D, Pinnacle's Commotion a discreet's inferno.
Pokračování článku ZDE ...
Zdroj: CIO Asia - Issue - Hobbits, Elves and Satellite Dishes
Překlad: Jan "Belcarnen" Čeřovský