Pán Prstenů podle Oscara Wilda
„Porazil mne v hádankovém souboji.“
„V hádankovém souboji?“
„Ano, tak to bylo. A zvítězil podvodem.“
„Podvádět v hádankovém souboji je samo o sobě hádankou, a proto se
nejedná o podvod, ale jen o další hádanku.“
„Podváděl a zeptal se mne, co má ve své kapse.“
„Sebral a přivlastnil si překrásný poklad, předstíraje proradnou povahu.
Jak ušlechtilé, stejně jako naši Páni a Vládci“ ...
Jistě, Temný Pane - Anthony Jay a Jonathan Lynn (autoři scénáře
Jistě, pane ministře; Jistě, pane premiére)
„Eh, Pane Saurone, mám zde předběžnou verzi vašeho projevu k Nazgúlskému
Výboru pro Podemílající vodu.“
„Tichá voda břehy mele, Sire Grišnáku?“
„Ehm, při vší úctě, Temný Pane, tichá voda sama o sobě nemůže nic mlít.“
„Díky Bernarde. Kde bychom bez vás byli. Co je obsahem mého projevu?“
„V podstatě, Pane Saurone, že politikou Administrativy Temného Pána
je vyhnout se tomu, mít nějakou politiku, a že absence politiky není příznakem
nedostatku politiky samotné, ale politiky politického omezení, omezení
politiky pak dává podnět k počátečnímu rozvržení politické linie, bez vyloučení
nestejných politických iniciativ v rámci předběžného rozvržení politické
linie.“
„Prosím?“
„Řeknete jim, že mohou dělat, co budou chtít, Pane Saurone.“ ...
Pán Prstenů podle George MacDonalda Frasera
„Nikdy jsem nemohl vystát toho Boromira. Nafoukaný a arogantní. A stejně
jsem ho bezvadně zmátl. Pamatuju si, jak přemýšlel, když hobiti utíkali
pryč, to je tvoje, Boromire. Ale začínám od prostředka. Všechno to začalo
tam v Roklince. Byla to všechno Gandalfova vina samozřejmě. Jako téměř
každá pohroma Třetího Věku. Ale tentokrát se překonal. Jeho představa dobrého
plánu byla vzít tuhle zázračnou zbraň, kterou se nám podařilo najít a zahodit
ji. Nemohli jsme ji ani zahodit jen tak do moře, jako nějaký šílenec. Ne,
jeho plán byl odnést ji celou cestu doprostřed nepřátelského území, kde
byly milióny skřetů a dalších a hodit ji do sopky, protože věděl, že ta
z...á věc vybouchne. Bylo dlouhé ticho, a pak Gandalf řekl: „Jenom dobrovolníci,
samozřejmě.“ A pak se všichni podívali na mě ...
Pán Prstenů podle Lewise Carolla
Frodo zíral na čaroděje, který nevypadal jako nic, co kde předtím viděl,
snad jen v tom odporném snu po oslavě narozenin jeho starší sestry.
„Pojď,“ řekl, „Nemáme čas. Musíme jít a ztratit Bilbův prsten.“
„Ztratit?,“ řekl Frodo, „Proč, vždyť jsem ho sotva našel.“
„Pst, ticho, není čas na hádání, musíme jít a ho ztratit znova.“
„Ale můžeme vůbec ztratit něco takového?,“ zeptal se Frodo, „Bez všeho
toho svašímdovolením a jaksemáte??, dodal s trochou nezdvořilosti.
„Jasně, že můžeme,“ řekl ten cizí čaroděj, „Já jsem často ztrácel aspoň
tak šest věcí ještě před snídaní, prsteny nevyjímaje. Troufám si říct,
že ty jsi nikdy neměl se ztrácením věcí žádnou praxi. Uděláme tak „mnohem“
líp, než kdybychom se doopravdy snažili, víš,“ řekl, vyfukuje do místnosti
několik kouřových kroužků rozmanitých barev.
Frodo zamrkal a přemýšlel, jestli jeho sestra neměla minulou noc nějakou
„další“ oslavu.
Díky moc překladatelce (která nechtěla být jmenována) za tyhle alternativní verze! Šlo o skutečně velké oříšky, ale myslím, že se překlad víc než povedl. Díky!