Interview s Viggo Mortensenem – část 1.
Přeložila (v)Eru

Otázka: Nejdřív si popovídejme o Pánu prstenů. Co tě přimělo k tomu, že jsi se rozhodl účastnit se tohoto projektu?

Odpověď: Víte, oni mi jednoho dne zavolali a já jsem se musel vyjádřit takřka okamžitě. Nebylo to snadné. Nevzal jsem tu roli proto, že bych byl od začátku věděl, že půjde o extrémně úspěšný projekt, protože v té době ještě nikdo nevěděl, jak to všechno bude, to se ukázalo až po uvedení prvního dílu. Proto jsem tu roli nepřijal, spíš pro tu obrovskou výzvu, kterou celý projekt znamenal, protože jsem tušil, že se budu moci mnohému naučit. Když mám dost peněz, bývám hodně vybíravý, vezmu si nějaký čas na rozmyšlenou zda roli vzít či nikoli, ale když nemám, musím - jako mnoho jiných herců - brát co mi kdo nabídne a pak mi nezbývá než zahrát danou postavu nejlépe jak umím. 

Otázka: Byla tvoje finanční situace nějak obtížná, když jsi vzal roli Aragorna?

Odpověď: Hmm, ne, a mohl jsem se rozhodnout tu roli nevzít, zůstat se svým synem a dělat spoustu jiných věcí, ale podle toho co mi řekl Peter Jackson a můj syn to znělo příliš zajímavě. 

Otázka: Můžeš mi říct co bylo pro tebe zajímavé na tvé postavě anebo na jejím vývoji v průběhu děje?

Odpověď: Jsou věci, které jsem na Aragornovi měl a stále mám hodně rád. Mohl bych to popsat v souvislosti s dnešním světem, například s přemírou informací, kterým jsme vystaveni. Tak třeba: kdybyste byli obyvatelem Chile v roce 1972 a v následujících letech, z médií jste se naprosto nemohli dozvědět skutečný stav událostí ve své zemi. Můžete si myslet, že dnes máte mnohem větší možnosti zjistit, jak se věci opravdu mají s věcmi jako je internet, pravdou je, že vlády se snaží do jisté míry zatajit skutečnost. To je ten důvod, proč mám rád Aragorna jako osobnost, snaží se porozumět jiným lidem, jiným zemím, jiným rasám, a používá své znalosti o historii a kultuře ve Středozemi k tomu aby jim porozuměl. Má své pochyby i obavy, ale on je s nimi smířený.

Když ho porovnám s Boromirem – ten si myslí, že přesně ví, jak se co musí udělat, reaguje prudce a nekompromisně, třeba jako vláda USA, všechno je černobílé, když nejsi s námi, jsi proti nám, žádný prostor pro přemýšlení a vyjednávání - i co se týče Afghánistánu, Iráku a nebo jiných zemí.

Nakonec si Boromir uvědomuje, že věci jsou daleko složitější a že je vlastně v pořádku, že si Aragorn není vším úplně jistý. Pochopí, že je třeba se snažit nepřátelům, přátelům i sami sobě porozumět. A to je to, v co já opravdu věřím. 

Otázka: Vrátím se k tomu, o čem jsi mluvil – o chování USA vůči Iráku a Afghánistánu. Nedávno jsem tě viděla v jednom interview v tričku s nápisem: Už žádná krev kvůli ropě…neměl jsi kvůli tomu nějaké problémy?

Odpověď: Ne, neměl jsem žádné pochybnosti o tom co si myslím a dobře jsem věděl, že to tričko je provokativní, důvod k tomu, abych si ta slova na tričko napsal a vzal si ho do televize byl ten, že už mě otravovalo jak média neustále srovnávají (protože se to samo nabízí) LOTRa, moji postavu i ostatní ve Společenstvu s USA a státy v opozici proti nim – „ty špatné“. To srovnávání je nesmyslné, ale když už, tak alespoň správně – ti, kteří brání pevnost v Helmově žlebu a svůj lid společně s Aragornem, Legolasem, Gimlim a králem Théodenem, spíš ti se mi zdají být podobní civilistům v Afghánistánu nebo v Iráku kteří netuší, proč jsou napadáni den za dnem. 

Také jsem byl hodně kritizován kvůli mému radikálnímu postavení k událostem z 11. září. Nemám vůbec nic proti oprávněné reakci – žádalo si to vyšetřit, vyhledat a potrestat ty, kdo jsou za to zodpovědní a také se ptát se, proč vám tohle někdo dělá. Ale my jsme je pak celý rok plošně bombardovali, ničili jejich vesnice a města, zabíjeli jsme víc nevinných lidí než kolik jich bylo ve WTC. A já jsem se v New Yorku narodil! Zasáhlo mě to a chtěl jsem, aby vláda něco udělala, ale ne takhle, z toho nic dobrého nevzejde. Tím si Amerika víc přátel a důvěry ve světě nezískala. 

Nicméně – obtěžuje mě když jsem neustále kritizován když říkám to, co si myslím, obtěžuje mě, když se mně někdo snaží omezovat v tom, abych se snažil hodnotit situaci – to může být nebezpečné. Pochybujeme, lidé se ptají sami sebe, ale vláda jde tvrdě na věc, jako by bylo zcela jasné, že útočit musíme. Myslím, že by neškodilo trochu víc a déle uvažovat…Hele, ale nemyslete si, že ze sebe chci dělat nějakého politického komentátora nebo tak něco!

Otázka: Viggo senátorem?

Odpověď: Ne! Ne (smích), podívejte, když někdo něco proti někomu něco má, situace se musí probrat a když o tom mluvíte, nemluvíte o politice, mluvíte o tom problému a můžete být hercem, učitelem, studentem – to je jedno. Každý má právo vytvořit si názor a morálce své země, ne? A je nebezpečné to popírat nebo za to někoho trestat. Všichni vidí tu paralelu tak, že Američani jsou v Pánu prstenů „ti hodní“ a těch 10 000, co je napadnou jsou všichni zloduši světa, ale ono to může být naopak…Prosím, už se o tom nechci bavit.

Otázka: OK, vraťme se k Pánu prstenů. Když jsi přijel na Nový Zéland, co byla první věc, kterou jsi musel udělat?

Odpověď: Nejprve jsem se musel naučit zacházet s mečem a naučit se trochu mluvit elfštinou – nádherný jazyk! První co udělali bylo, že mi dali do ruky meč a řekli mi: „Nějak s tím hýbej“, protože hned první scéna byla bojová takže jsem se musel učit rychle. A dost mi to pomohlo, tak jsem se i rychle psychicky naladil. A to je důležité, protože on toho Aragorn vlastně moc nenamluví, jeho gesta, činy a reakce o něm vypovídají více než jeho slova, ne jako u Gandalfa nebo Froda, u těch je mnohem důležitější, co říkají.

Otázka: Na co vzpomínáš nejvíc?

Odpověď: Teď, v tuhle chvíli a vlastně neustále mi v mysli zůstává krajina, novozélandská příroda. Točili jsme v lesích, u řek, v řekách! Myslím, že pro Tolkiena byla příroda samostatná role a tak je to i ve filmu, byla to postava jako každá z nás. A to bylo pro mě určující, u Aragorna bylo spojení s přírodou velmi důležité. On přece žil dlouho v divočině, má díky svému původu některé schopnosti, které mu umožňují porozumět nejen jazykům bytostí ve Středozemi, ale i jazykům zvířat, ptáků a krajiny. 

Otázka: Když se budeme bavit o hercích, jaká bude první myšlenka, která ti proletí hlavou, když řeknu třeba Sean Bean?

Odpověď: Skvělý herec, skvělý přítel, velmi příjemný společník, vlastně nejlepší možný. Měli jsme fajn vztah, a určitě to pomohlo rozvinout naše role. Sdíleli jsme spolu hodně a pravdou je, že mi moc chybí. Myslím, že to jde cítit i ve filmu a poznáte to nejvíc v…no to vám nemůžu říct, ale objeví se nějaké flash-backy, pár opravdu pěkných scén ve třetím filmu. Ale tahle práce už skončila a opravdu mi schází. Jako přítel. Nevím, jestli také pojede letos na NZ, máme tam v květnu nebo v červnu nějaké dotáčky, budeme točit nějaké dodatečné scény a některé dokončovat.

A i ostatní herci byli neuvěřitelní, mohl bych mluvit dlouho o každém zvlášť, protože jsme byli skvělý tým a výborná parta, jsou to herci s velikým talentem a hodně jsme se sblížili. Byli jsme spolu velmi dlouho, zažili jsme i těžké chvíle, ta pouta mezi námi už jsou napořád. Když se kdykoli v budoucnu uvidíme, vždycky to bude něco jiného než když uvidíme někoho jiného ze štábu. Myslím, že se máme opravdu rádi.

O umění

Otázka: Co ti tvoje práce nabízí jako umělci?

Odpověď: Je to jiný způsob jak vyjádřit sebe samého. Poskytuje mi zdroje k tomu, abych mohl dělat věci, které chci a také je to práce, která mi umožní mít v některých obdobích dost času, abych si mohl tvořit co potřebuji. Ale ty poslední dva roky jsem pracoval pořád jen na filmech a těch reklamách okolo a také jsem se věnoval nakladatelství Perceval Press – naplánovali jsme si tenhle rok vydat dalších šest nebo sedm knih.

Otázka: Co je cílem Perceval Press?

Odpověď: Nabízet veřejnosti pomocí internetu informace o knihách, myšlenkách, umění, poezii a jiných zajímavých věcech, které nejsou běžně dostupné. Teď zrovna chceme vydat knihu o umění na Kubě v posledních 20 letech. Ani v USA ani jinde se o tom skoro nic neví. I navzdory naprostému nedostatku informací je na Kubě velmi čilý umělecký život a já jsem tam viděl mnoho věcí, které bych rád zprostředkoval i jiným lidem. Je to jako dárek, když budu chtít někomu dát něco, co vím, že se mu bude líbit a co bych třeba i já chtěl dostat. Rád bych, aby tohle bylo posláním Percevalu, nabízet originální nápady a myšlenky tak, aby je lidé chtěli přijímat.

Otázka: Věnuješ se mnoha věcem: maluješ, píše básně, fotíš, hraješ. Děláš všechny tyhle činnosti stejně intenzivně, nebo tě něco zajímá víc než ten zbytek?

Odpověď: Jednou někdo řekl, že historie nám ukazuje co je a co bylo a umění nám ukazuje co by mohlo být. Nevím, tohle neodděluji. Nerozhoduji se, jestli se právě budu víc věnovat filmu, psaní nebo malbě. Uvědomuji si, že při filmování můžu zastat jen malou část práce, režisér usměrňuje moje nápady tak, aby vše ladilo dohromady. Při kreslení, focení nebo psaní básní celý proces i výsledky závisí jen na mně.

Otázka: Existuje nějaký předmět, téma nebo motiv, který se objevuje ve tvém umění častěji?

Odpověď: Ne, nic zvláštního. Když začínám s obrazem, nemám žádnou přesnou představu, stejně tak když beru do ruky foťák, nevím přesně co chci fotit…je to jako rozhovor, taky předem nevíte, kam se bude ubírat.

Otázka: K tvojí práci u filmu: prý jsi odmítl roli v „Borgia“, byla ti formálně nabídnuta, nebo to byly jem zvěsti?

Odpověď: Nabídli mi jí formálně, ale problém byl…jen se podívejte, ještě stále to není natočené. A možná, že ani nikdy nebude. Minimálně ne teď. Poté, co jsem dokončil Pána prstenů, nepracoval jsem skoro dva roky. V roce 2002 mi tuhle roli nabídli, ale ten film nebyl připraven k natáčení. Scénář je sice skvělý a já se o tohle téma zajímám, o tenhle příběh španělské rodiny žijící v Itálii v té situaci a v tom čase. Kromě toho, režisérem je Neil Jordan… Ten nápad mě opravdu moc zaujal a moc jsem na tom chtěl pracovat, ale finanční podklady pro natáčení nebyly dostatečné a tak se nedaly čekat žádné zázraky. Bylo mi líto projekt opustit a snažil jsem se to udělat s respektem, protože mám rád Neila Jordana a scénář se mi moc líbil. Kdyby to jednou vypadalo reálně, rád do toho půjdu. Někdy v červnu 2002 jsem vzal roli v „Hildago“ a tak jsem zase začal pořádně pracovat.

Otázka: Jaké je „Hildago“?

Odpověď: Je to moc zajímavý příběh muže, který skutečně žil, odehrává se kolem roku 1880. Nejraději mám tu část o muži, který vyrostl v USA a který cestuje do Arábie, aby tam žil s kmenem jezdců na koních. Není to jako ve velkofilmech, kde když jede Američan do cizí země, pořádně jim tam vysvětlí, jak dělat věci správně, „americky“ – politicky a kulturně korektně, anebo je tam všechny pozabíjí. Zajímá mě to, protože ten člověk vůbec nic neví o místě, na které jede, jen se svým koněm, a který se vrátí do své země dost změněný. Už vlastně dokončujeme natáčení. Jiná část příběhu se odehrává na západě, jejich kultura je tu ukázána v trochu netradičním světle. A všichni domorodci mluví ve filmu vlastní řečí, ne anglicky, což je myslím pro diváky celkem přínosné.

Novozélandský herec Karl Urban (Éomer) ukazuje na tričko Viggo Mortensena, na němž stojí "Už žádnou krev kvůli ropě!". Urban a Mortensen protestovali proti Americkým snahám zaútočit na Irák při speciální akci v Tokiu.

[Druhá část rozhovoru...]