Jsou filmy a jsou Filmy. Jsou taková dílka, u nichž se dobře pobavíte, ale nic víc. Pak jsou tu takové kousky, které ve vás zanechají silné, avšak prchavé dojmy. O takových filmech si zpočátku myslíte, že je nikdy nepřestanete mít rádi, ale po čase si na ně sotva vzpomenete. No a potom jsou tu evergreeny, které se vám zažerou pod kůži a zůstanou tam. A Mrtvý muž režiséra Jima Jarmushe je jedním z nich.
Děj filmu se odehrává na divokém západě, ale do klasického westernu má hodně daleko. Vypráví příběh úředníčka Williama Blakea, který přijede do špinavé díry jménem Machine, aby zde nastoupil na místo účetního v Dickinsonových závodech. Jaké je jeho překvapení a údiv, když je mu řečeno, že se o měsíc opozdil a zároveň je mu představen nový Dickinsonův účetní. William utratil veškeré úspory a nemá se ani ke komu vrátit, protože oba rodiče zemřeli. Tehdy se mu začne jeho život sypat pod rukama jako domeček z karet. Útěchu hledá u bývalé prostitutky Thel. Bohužel, William a Thel jsou přistiženi Theliným bývalým snoubencem. Skončí to špatně, jak jinak. William se stává svědkem vraždy Thel a (co je horší) pachatelem vraždy Thelina snoubence... Situace je o to zapeklitější, že onen mrtvý mladík je Dickinson mladší. Těžce zraněný William se vzpamatuje z šoku, popadne šaty, ukradne z Dickinsonovy stáje koně a dá se na útěk... V té chvíli se celý jeho svět zhroutí definitivně a on se stává psancem hledaným pro dvojnásobnou vraždu.
Williamovým společníkem na cestě, z níž už není návratu, se stává Indián Nikdo, který jej považuje za reinkarnaci anglického básníka Williama Blakea. Nejde jen o cestu odněkud někam, jde i o cestu duchovní. Williamova osobnost prochází proměnou, na jejímž konci se z něj stává zabiják, který zabíjí jen tak mimochodem, muž, který už nemá co ztratit. Básník, který píše svou poezii krví. Mrtvý muž. Tak putují William Blake a Nikdo, pronásledováni najatými zabijáky pana Dickinsona, k mořskému pobřeží. William se má vydat v mořské kanoi na cestu do světa, z něhož podle Nikoho přišel a opustit tento svět, do něhož podle Nikoho nepatří...
Jednou ze silných stránek filmu je bezesporu příběh. Klasický, jednoduchý, ale má, co říci. Má hloubku. Nutí k zamyšlení. Nad osudem člověka, nad jeho duší, nad jeho životní poutí. Stejně skvělé jsou i herecké výkony Johnnyho Deppa a Garyho Farmera. Oba dokázali dát svým hrdinům hloubku a přesvědčivost. Nepřehlédnutelní a nezapomenutelní jsou i Lance Henriksen (Cole) a Michael Wincott (Conway). Psychopatický zabiják Cole v Henriksenově podání je skutečnou lahůdkou a Wincott zahrál Conwaye Twilla natolik neodolatelně, že by jeden nevěřil, že tohohle komického mluvku a Top Dollara ve Vráně hraje jeden a tentýž chlápek. Černobílé provedení, perfektní kamera a sugestivní hudba Neila Younga jen umocňují skvělý zážitek z tohohle filmu.
Celková atmosféra Mrtvého muže je spíš bezvýchodná a pochmurná. Jistá sebeironie a černý humor ji nijak neodlehčují, spíš ji dotvářejí. Skoro bych řekla, že působí až kafkovsky. Párkrát se nejspíš zasmějete, ale bude vám při tom běhat mráz po zádech. Jarmush při vyprávění tohoto příběhu využívá mnoha prostředků, od metafor, symbolů a náznaků až po syrový naturalismus. Naštěstí je Mrtvý muž prostý jakékoli otravné sentimentality nebo patosu. Za což mu pochopitelně uděluji další velké plus.
Film Mrtvý muž je rozhodně jedním z těch nejlepších, co znám... Přimrazí vás k obrazovce (či filmovému plátnu), pohltí a vtáhne do úplně jiného světa. Nepatří k těm filmům, které vás rozpláčou nebo bůhvíjak dojmou, zato ale zanechá nesmazatelné stopy. A dost možná si po jeho shlédnutí zajdete do knihovny a půjčíte si básně od Williama Blakea.