Jací jsou Hobité?
Doufám, že zveřejněním se nedopouštím ničeho protizákonného. Jestli víte něco o autorských právech napište mi. Toto je přebal jedné knížky (autor i název jsou na obrázku), která se jako doplněk ke čtení hobita skvěle hodí. Je plná skvělých obrázků a obsahuje velkou kreslenou barevnou rozkládací mapu.
Vraťme se ale k popisu hobitů. Dorůstají asi 1/2 našeho vzrůstu (nás nazývají velcí lidé). Namají žádné vousy a nenosí žádnou obuv. Na chodidlech jim totiž roste hustá a hřejivá hnědá srst podobná jejich srsti na hlavách (jenže na hlavách je kudrnatá). Dokáží se tiše plýžit lesem (mnohem lépe než trpaslíci či lidé). Oblékají se do pestrých barev (hlavně zelená a žlutá). Jak jsem se již zmínil, mají rádi pohodlí. Smějí se hlubokým hlaholivým smíchem, obvzvlášť po obědě, který si dopřávají dvakrát deně zadaří-li se. Mají sklon k obtloustlým bříškům.
Existují tři odlišné odrůdy:
- CHLUPONOZI - mají snědší kůži, preferují pahorkatiny a kopce, nejdéle zachovávali zvyk žít v norách a tunelech, přátelili se s trpaslíky a jako první přešli Mlžné hory
- STATI - jsou rozložitější, mají rádi roviny a pobřeží řek, vždy se míň báli lidí, pohoří překročili jako druzí
- PLAVÝNI - mají světlejší vlasi i pleť, jsou vyšší a štíhlejší, milují stromi a lesnaté krajiny, nejvíce z hobitů se přátelili s elfy, upřednostňovali lov před zemědělstvím, vyznali se víc v jazycích a písních nežli v řemeslech a byli odvážnější a dobrodružnější - jejich krev je možné vystopovat v mnoha významných rodech, jako například u Bralů.
Roku 1601 Třetího věku, když plavínští bratři Marko a Blanko vyrazili z Hůrky a po získání povolení od Velkého krále ve Fornostu překročili hnědou řeku Baranduinu s velkým zástupem hobitů. Přešli most kamenných oblouků, který byl vybudován za dnů moci Severního království, a zabrali a osídlili všechnu zemi mezi řekou a dalekými vrchy. ...
O dění "venku" se nikdy moc nestarali a sami mezi sebou nikdy neválčili. Mezi velké nebezpečí, které je postihli se počítá Temný mor roku 37 k.l. (krajového letopočtu - tedy 1637 letopočtu "obecného"), Dlouhá zima, následný Hladomor a Dnynouze 1158-60 k.l.
Zakládali si na "umění" (jak to sami nazývali) dýmkového kouření "listí" (="dýmkového koření"), zajímá-li to však někoho z Vás hlouběji, musím ho jen odkázat na knihu ROSTLINOPIS KRAJE od Smělíra Brandoráda
Nyní se ale věnujme hrdinovi knihy Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Je jím vážený padesátník (nevým jak je to u hobitů s věkem, ale 100 dožitých let považují za dobrých) Bilbo Pytlík.
(částečně za její peníze) tu nejluxusnější hobití noru, jaká se dala najít pod Kopcem, za Kopcem i za Vodou, a tam bydlel až do konce svých dnů. |
za vodou. Příslušníci Bralova rodu se čas od času pouštěli do všelijakých dobrodružství. Diskrétně mizeli a rodina to vždycky ututlala, ale zůstalo skutečností, že Bralové nebyli tak vážení jako Pytlíkové, ačkoli byli nepochybně bohatší. | ||
třebaže svým zevnějškem i jednáním jako by z oka vypadl svému solidnímu a pohodlnému otci, zdědil v povaze po bralovských předcích něco trošku divného, co jenom čekalo na příležitost, aby se projevilo ...a tak to všechno začalo! | |||
Hrdinou knihy Pán Prstenů je Frodo Pytlík, kterého Bilbo adoptoval. Frodo byl totiž sirotek - rodiče se mo, když byl ještě "prcek" utopili v Brandivíně. Zde jsou jeho rodiče:
2. Bilbův bratranec |
její maminka byla nejmladší dcera Starého Brala => byla Bilbovou sestřenicí | |